Tatínek je už dva týdny s covidovým zápalem plic v nemocnici. Mamince, které je skoro 84 let, už to špatně myslí. Nejde zatím o Alzheimera, ale spíš postupující stařeckou demenci. Popíšu vám den s ní. 

7.30 vylézám z postele do zimy, protože naši nemají ústřední topení. Letos jsme jim nechali udělat aspoň podlahové topení v chodbě a koupelně. Sprchuju se studenou vodou. 

8.00 maminka se modlí tiše v křesle nebo luští křížovky. Posnídám.

8.30 nákup spojím s vycházkou, někdy pošta, jindy peru. Popovídám s maminkou. Hraju si chvíli na mobilu.

Je-li mráz, zatopíme v kuchyni. 

Bude potřeba dojet s mami na výměnu OP, má ho propadlý, jdu zkusit auto do garáže, ani nehlesne. Ještě štěstí, že má tatínek svého automechanika. Přijede hned večer a mění baterii.

11.15 maminka už vyhlíží pečovatelskou službu, která jí ze školy vozí oběd. Opláchne nádobí a jde si na půl hodinky lehnout.

Já jsem si něco uklohnila.

Zalézám pod dvě deky dole v pokoji a usínám taky.

14.30 si dáváme s maminkou kávu s nějakou dobrůtkou. Někdy zapomene, že už kafe měla.

15.00 mami se jde projít.

16.00 modlíme se spolu celý růženec, v kamnech praská.

17.00 maminka večeří nějakou housku s uzeninou.

18.00 sledujeme mši na Noe, pak soutěž Kde domov můj a po zprávách ve 20 h jde maminka spát.

Mám tu kamaráda Milana. Jdeme na zdravotní procházku, hrajeme žolíky, před spaním si někdy pouštíme veselé scénky se Šimkem, Sobotou či Holzmanem.