Jsem žena, matka tří dětí (holky M. - 5 let, T. - 3,5 let a kluk 7,5 měsíců) a manželka (už 6 let). A takhle nějak probíhal náš pátek. Je to tak zhruba, protože jsem neměla moc čas si pořádně nic napsat. Snažila jsem se proto aspoň si zapamatovat nějaké časy.

 

6:10 Vstáváme, prostřední dcera chce na záchod, takže běžíme spolu. Ráno začalo dřív, než jsem chtěla. Přesvědčím ji, že jdeme ještě spát, souhlasí, ale jde si lehnout za mnou do postele. Za tu chvilku spánku navíc mi to stojí. Během mého znovuusínání se budí nejmladší syn T., kojím a doufám, že mě nechá ještě spát. V noci toho moc nenaspal, pořád se budil a brečel. 

6:25 Manželovi zvoní budík, dnes má home office, takže vstává a prostřední dcera odchází s ním. 

6:50 Vstáváme všichni, sice už jsem neusnula, ale aspoň jsem mohla ležet. Dávám vařit vodu na čaj, při tom vyrovnávám myčku a vařím ovesnou kaši k snídani pro mě, manžela a mého taťku, u kterého bydlíme. Když mám hotovo, jdeme se společně pomodlit.

Potom si dávám svých 20 minut cvičení. Snažím se cvičit každý den, mimo víkendu. Dnes cvičí holky se mnou a náramně se u toho baví. Po cvičení se chystáme na snídani. Holky mají chuť na bábovku, takže ještě narychlo umícháme bábovku. Já s manželem jdeme snídat kaši, holky čekají na bábovku. Nejmladší už začíná být nevrlý, takže snídám s ním. To není dobré znamení, protože ráno vydrží většinou déle sám si hrát, vidím, že toho dneska moc neudělám.

Jsem ráda, že můžu chovat vsedě. Všimla jsem si, že má syn něco v puse, chci mu to vyndat a najednou vidím zub, první zub. Holky běží pro kovovou lžičku a zkoušíme cinkat, cinká to. Hned to musíme všem oznámit, takže pěkně postupně – tatínek, děda a pak voláme tetě. 

Dávám prát pračku. Holky si hrají, asi v 9:40 už je čas nejmladšího jít spát. Takže kojení a pokus o uspání, dnes to trvá déle... 

10 konečně odcházím z pokoje a jdu rychle dělat oběd. Dnes žemlovka a česnečka. Pouštím holkám Doktorku Plyšákovou. Strouhám jablka, krájím rohlíky, vrstvím do remosky a nejmladší se probouzí.

Dnes tomu spánku moc nedal, je 10:30 a oběd není dodělaný. Přenáším ho do postýlky do obýváku a snažím se rychle dodělat oběd, než z něj bude zase chovátko. Nepodařilo se, dávám ho do sedačky a rychle se to snažím dokončit. 

11:30 Manžel má přestávku na oběd, dnes se mi podařilo stihnout oběd na čas. Obědváme. Nejmladší dnes obědvá přesnídávku ze skleničky, protože už nemám čas ani chuť něco chystat. 

Opět chovám, nejstarší chce pomoci něco najít, tak odcházím do pokoje. Nejmladšího pokládám na postel a hledám. Překvapivě je v klidu, takže toho využívám a užívám si chvilku klidu. Ten netrvá dlouho, protože přichází teta, co bydlí ve stejném domě o patro níž, na kafe. Nemůže nechat T. ležet, takže jde opět do náruče, aspoň že ne do mojí. Teda jen na chvilku, když je kafe hotové, zase mi ho vrací, aby si ho v klidu vypila. Jen co má kávu v sobě, už jí ho zase dávám a snažím se narovnat aspoň něco málo do myčky. 

14:00 Manželovi končí HO, odjíždí do města vyzvednout svítidla do našeho rozestavěného domu.

T. už bude asi unavený, tak se začneme chystat ven. Holky chtějí na kopec, takže nakojit, obléci a vyrážíme. Osadník kočárku usíná hned. Během cesty nás dochází teta, která se šla projít se psem. Bere si kočárek, takže se mi ty boby plné holek hned líp táhnou. Teta se chce procházet, takže jí nechám kočárek a užíváme si bobování. Dneska jsem fakt unavená, jsem ráda, že mě nenutí jezdit všechny jízdy s nimi. T. se asi po půl hodině budí, holky nechtějí jít domů. Teta vyráží s kočárkem napřed a holky si dají ještě tři jízdy z kopce. Nechce se jim, ale nakonec teda odcházíme. T. je ještě hodný, tak zůstáváme na zahradě a holky si hrají ve sněhu.

15:30 Manžel mi volá, že už jede domů a že bychom mohli stihnout mši. Mám radost, snažím se rychle nahnat holky domů, aby se stihly najíst a převléci do suchého. Vůbec se jim nechce, přemlouvám je a nakonec s velkou nechutí jdou domů. Rychle se nají, ale znovu do oblékání se jim nechce, dělají scény. Zlobím se na ně, ale marně, vypadá to, že to do kostela nemůžeme stihnout. Manžel přijíždí, atmosféra na houby, holky nepřipravené, dusno, do kostela nejedeme...

Když trochu opadnou emoce, vše si vyříkáme, omluvíme se a slíbíme si, že se budeme snažit, aby to příště bylo lepší. 

17:00 Manžel odjíždí na domeček vyložit světla a udělat místo v kuchyni. Teprve teď se dostávám k tomu, abych vyložila pračku a zapnula sušičku. 

Holky se snaží, společně zametáme jehličí pod stromečkem a snažíme se aspoň trochu poklidit. Manžel chová T., který dnes nedělá nic jiného, než se chová. Uklidňuji se, že je to snad opravdu jen tím zubem a že snad bude zase lépe. Já konečně dorovnám celou myčku, kterou zapínám.

18:00 Přijíždí manželův taťka, navečeří se a potom s manželem odjíždí na domeček montovat kuchyň. 

18:45 Koukáme na Večerníček a potom na Medvídka Pú. Během toho holky večeří, převlékají se do pyžama a čistí zuby. 

19:30 Modlitba před spaním a už konečně spánek dětí. Během usínání přemýšlím o diskuzi, která tu proběhla ve společenství. Přemýšlím nad povoláním našich dětí, modlím se za to.

20:15 Dětí spí, já jsem si taky chvilku zdřímla a „plná sil“ vstávám. Začínám sepisovat dnešní den. Dnes toho mám už dost a potřebuji vypnout. Pouštím si k tomu televizi a jedním okem ji sleduji. 

21:45 Přemýšlím nad uplynulým dnem. S novým rokem jsem se rozhodla, že si každý den napíšu jednu věc, za kterou jsem z uplynulého dne vděčná. Beru do ruky diář a píšu. 

Manžel přijíždí. 

22:00 Jdeme se modlit růženec. Modlíme se ho každý večer, když děti usnou. Dnes už jsme sice všichni unaveni, ale protože jsme se dřív nesešli, je to až takhle pozdě. Potom modlitba zasvěcení naší rodiny, o které tu už psala v předchozím článku An09. 

22:30 Jdeme spát. Tento den byl náročnější než obvykle a jsem ráda, že už je za námi.