Minulý týden jsem se zúčastnila duchovního cvičení pro ženy s komunitou Blahoslavenství, Modlitba tělem - modlitba srdcem. Byla online stejně jako minulý rok. Ač jsem se bála, jak budu všechny ty přednášky a živé vstupy stíhat, šlo to. Přednášky jsem si stihla poslechnout dopoledne, kdy jsou děti ve škole, a rozjímavý růženec jsme se modlily s nejmladší dcerkou na dětském hřišti. Večerní program jsem stíhala dobře, děti večer brzy usnuly. Celý čas jako by si pokojně vedl Pán a bylo velmi povzbuzující slyšet o Boží lásce ke mně osobně. 


Každý den ráno jsme měli za úkol pomodlit se tanec Modlitba tělem - modlitba srdcem. Je hodně hluboký, krásný. Měli jsme k němu i odkazy z Písma. První den, hned po ranních chválách s komunitou, jsem si pustila první přednášku s. Lucie Zvnitřni se! Hned v úvodu sestra Lucie četla:

"...aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží..." Efezským 3,14-21

Zamyšlení bylo na téma Kdo jsem já? Jak mě vidí Bůh? O důležitosti modlitby, setkávání s Pánem. Toužím po tomto setkávání? Pravdivě si odpovědět. Pak sestra zmínila léky na smutek duše podle sv. Tomáše Akvinského. Jsou to spánek, koupel, slzy, potěšení (uvědomit si, co mi dělá radost, např. příroda, a vyhradit si na to čas), pravda a přátelství (s Bohem, s lidmi). Zvlášť u pravdy mě dostalo, že když jsme v nějakém smutku, depresi, tak nám pravda uniká. Máme zkreslený pohled. Pravda je taková, že jsem milovaná, jedinečná pro Boha, lidi. Můžu se na Boha spolehnout.

Poté byla součástí přednášky ukázka ze seriálu The Chosen o setkání Pána Ježíše se Samařskou ženou. Bylo to opravdu silné a dojemné a v souvislostech se slovy s. Lucie… Můžete se podívat tady.

Ukázka ze seriálu The Chosen

Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou. [...] Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. Jan 4

Ta proměna Samařské ženy! Ze zasmušilé upracované, zklamané, nešťastné ženy je po setkání s Ježíšem žena plná naděje a radosti! Odnesla jsem si z toho, že:

  • mě Ježíš niterně zná (každou moji myšlenku, touhu, moji minulost, zná mě lépe než já samu sebe).
  • Touží po mě (po setkání v modlitbě, každý den, každou minutu).
  • Miluje mě (úplně nejvíc jak jen to jde)!
  • Raduje se se mnou (v radosti).
  • Pláče se mnou (v bolesti).
  • Po setkání s Ním nemůžu zůstat stejná.
  • Touhu nést naději i ostatním.

Pomoci myslet na přítomnost Pána Ježíše v mém srdci může i "minutová modlitba". Kdo chce, více najde zde.

V pátek byla přednáška Rozpomeň se! Večer jsme měli za úkol odevzdat Bohu každý úsek našeho života. Vše dát do Ježíšova srdce, neboť on umí vše proměnit.

V sobotu bylo téma Roztanči se! o důležitosti Ježíšova vedení při "tanci" (= v našem životě).  Součástí obnovy byly i rozjímavé biblické tance, rozjímavá adorace, přenos mše svaté a nešpor vzkříšení, možnost duchovního rozhovoru.

Moc krásná byla i nedělní přednáška: Daruj se! 

"Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno. Předně říká: ‚Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení‘ – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona." Židům 10,8-9

Ježíš-Bůh přijímá lidské tělo, aby se nám stal podobným. Když my přijímáme Ducha svatého, stáváme se podobným jemu. Je důležité uvědomit si, že přijímám, čerpám od Boha a pak (se) můžu darovat.

Každý člověk je vzácným darem od Boha, má velikou cenu, je odleskem Boží krásy, dobroty. 

Jsem darem vždy a všude, Bůh to tak zamýšlel. I tělo je důležité. Ve vyznání víry se modlíme "věřím ve vzkříšení těla".

"Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha." 1. Korintským 6,19-20

Mé tělo je posvátným místem, nositelem Boží přítomnosti. Tím, že žiji s Bohem, přináším jeho přítomnost mezi lidi.

Nejde o to podávat větší a větší výkony, ale být vykonavatelkou dobra, ke kterému mě Bůh určil.

Můžu být darem teď a tady, když s tím souhlasím. 

Panna Maria je nám v tom vzorem. Sama sebe přijala jako dar od Boha. Její jednoduchost, nenápadnost, nezaložila žádný řád, nebyla nějak nápadná, neupozorňovala na sebe… ale je Ježíšovou první učednicí, Královnou všech svatých. Přijala Ducha svatého a nechala se jím vést všude a ve všem. Souhlasila, že bude matkou Božího Syna, a umožnila tak, aby přišel Mesiáš. Byla dobrou Josefovou manželkou, vychovávala Ježíše, starala se o domácnost, byla vnímavá ke druhým lidem - navštívila Alžbětu a pomáhala jí, v Káně pomohla novomanželům… Jako matka si mohla Ježíše nárokovat, ale dala mu svobodu jít svou cestou. Maria u něj byla i v okamžiku jeho smrti, kdy byl bezmocný na kříži. Maria je po Ježíšově smrti darem i pro lidi okolo - například apoštoly povzbuzovala, aby očekávali Ducha svatého.

Být nástrojem v rukou Božích nám přináší radost a pokoj. 

„Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“ Římanům 8,6

Dokážu se přijímat jako dar od Boha? Pro mě? Pro druhé?

Zároveň jsem po večerech četla knížku Máma odchází do kláštera. Je to humorně laděný příběh o mamince tří dětí, co na týden odjíždí do kláštera na duchovní cvičení. Dost mi to zapadalo do těch online duchovních cvičení. V lecčems jsem se našla (dostal mě úryvek z přednášky paní psycholožky, kdy si máme uvědomit, jakým způsobem k sobě mluvím - zda pozitivně, nebo se nějak srážím). Pěkné bylo i praktické doporučení, jak si zorganizovat čas. Knížku doporučuji.

Součástí obnovy bylo upéct pro druhé "malinový obláček". Ke každé vrstvě zákusku bylo také zajímavé povídání. Moc se mi líbil pohled na komunitu, jak si pochutnávají na tomto zákusku. Krásné a povzbuzující bylo i vidět celou komunitu, jak tančí na píseň Jerusalema. Líbí se mi, jak dokáží v komunitě sloužit druhým lidem i na dálku. Jaký mají humor a odvahu. Bohu díky za ně a za jejich modlitby.

Kéž bychom opravdu dokázali vnímat se jako dar a darovat se Bohu i druhým lidem.