Za měsíc to bude pět let, co jsme s manželem uzavřeli svátost manželství. Čím je pro mě manželství po těchto letech? Ještě před měsícem bych nevěděla co říct. Ale během té doby mi toho Bůh vložil do srdce tolik ohledně našeho manželství, že se o to musím podělit.

Manželská spiritualita. Tento pojem je pro mě něco docela nového. Vlastně ještě před tím měsícem či dvěma jsem si říkala, že toto asi zažívat nemůžeme, když manžel není věřící. Honily se mi hlavou i takové myšlenky, jestli jsem neměla jít třeba cestou zasvěceného života, abych byla blíže Bohu - i když před sňatkem jsem o tom nikdy neuvažovala a do manželství jsem se velmi těšila. A pak jsem se bavila s jednou blízkou osobou, která mi vyprávěla o tom, jak velký dar je svátost manželství, a já to od té doby uchovávám v srdci.

Ještě ten den večer jsem však manželovi řekla, že se nyní od něj cítím velmi duchovně vzdálená a on mi potvrdil mi, že to má stejně. Druhý den napětí mezi námi přetrvávalo. Za poslední dobu jsme se ani moc nemilovali, protože případné otěhotnění by kvůli mé nemoci nyní nebylo ideální. Najednou jsem však cítila, že se potřebujeme milovat bez ohledu na to, jaká je zrovna denní doba či fáze mého cyklu, že je to vše v Božích rukou. Bylo to nádherné. Uvědomila jsem si, že sex je ve svátostném manželství přece to viditelné znamení neviditelné Boží milosti. Najednou jsme si byli tak hrozně blízko.

Ten den jsme dali syna na hlídání a měli jsme po dlouhé době zase rande. Díky času pro sebe jsme dostali další milost: přišli jsme na to, co našemu vztahu chybí. Je to nějaká společná služba, darovat naši společnou lásku ještě někomu dalšímu, nejen našemu jedinému synovi. Já jsem tedy pak trochu tajně doufala, že nám třeba Bůh pošle skrze tento zážitek ještě jednu milost v podobě miminka, ale nestalo se, což je vzhledem k mému zdraví dobře. Společně teď tedy hledáme nějakou pro nás oba přijatelnou službu lásky pro druhé.

Celý týden po této události se ke mně najednou manžel choval hrozně hezky. Cítila jsem, že jsem pro něho důležitá, milovaná, že na mě myslí, dělá pro mě maličkosti. Myslela jsem si, že se hodně snaží. Zeptala jsem se ho na to a odpověděl mi, že se chová stále stejně, že nic nezměnil. Že by tedy Bůh proměnil moje srdce a já jsem si toho konečně začala všímat? Přijde mi úžasné, jak je Hospodin dobrý.

Vybavuje se mi další situace z našeho rande před pár měsíci. Také jsme se milovali, také to bylo nádherné a já jsem poté dostala milost pochopení, proč je vlastně můj manžel nevěřící. Uvědomila jsem si, že mu nikdo Ježíše neukázal a mým úkolem je mu Ho svým životem ukazovat. Moc se těším, až Jej pozná a budeme moci kráčet oba k Němu. Už teď ale vím, že vše, co se v našich životech událo a stále děje, má svůj smysl, že jsme neseni v Jeho náruči a vše má svůj čas.

Věřím, že svátost manželství manžele k sobě pevně připojuje, obzvlášť když se stávají jedním tělem a jednou duší a tak se připodobňují Bohu. Ten pak může konat velké věci. A toto jsem na vlastní kůži začala poznávat až teď, skoro po pěti letech manželství.

Děkuji Ti, Pane Ježíši, za mého manžela, za naše manželství. Pomáhej nám zachovávat si vzájemně manželský slib a dávej nám, prosím, podle své vůle hojnost svých milostí. Amen

Autorkou je členka společenství ŽMM

Vlastní zdroj