Ráda bych se s vámi podělila o to, jakým způsobem si dobíjím baterky. Jsem od přírody tvor tvořivý. 

S nástupem na mateřskou jsem však přišla o řadu možností seberealizace. Měla jsem pocit, že celé dny jen kojím, přebaluju, převlékám poblité dítě a dělám spoustu dalších činností, které další hodinu/den už nejsou vidět. Hrozilo, že se propadnu do poporodní deprese... Věděla jsem, že si musím najít činnost, která mě bude bavit a bude se dát zkombinovat s malým miminkem a péčí o ně.  

 

A tak jsem zajela s kočárkem a tehdy několikatýdenní Klárkou do obchodu a koupila velký sešit formátu A4 v tvrdých deskách. Vyndala jsem poznámky, které jsem si psala během těhotenství a založila první deník. Zapsala jsem všechno, co se odehrávalo během měsíců před Klárčiným narozením, dolepila fotky z ultrazvuků a své těhotenské snímky a pokračovala dál narozením a prvním měsícem po narození. K němu postupně přibývaly měsíce další, začala jsem do deníku lepit fotky, později Klárčiny výtvory a zapisovala první slova, věty, vtipné hlášky,... 

 

První deník po 3,5 letech došel, tak jsem koupila další, po něm ještě jeden. Mezitím se nám narodil Ondrášek a Kryštůfek a oba už mají své deníky (Ondrášek už druhý). Celkem mám doma 6 sešitů plných vzpomínek. Už teď v nich často listujeme a smějeme se hláškám, povídáme si o tom, jaké to bylo, když byly děti mladší... Já mám pocit, že dělám něco smysluplného a můžu si díky deníkům čas s dětmi víc užívat.  

 

Krátká ukázka jak takové deníky vypadají: 

Zvlášť si cením dětských výtvorů, které by jinak asi omylem skončily v kontejneru na tříděný odpad.

Obrázky, fotky, zápisky
Dětské výtvory mají v deníku své místo a nepovalují se po bytě
Větší události si zaslouží delší fotoreport