Je páteční odpoledne. Pátek před první adventní nedělí. Zatímco ve velké části naší republiky hustě sněží, u nás leje jako z konve. To nás ale neodradí od odpolední procházky, musíme totiž sehnat chvojí na adventní věnec. Asi za půl hodinky se vracíme domů, jsme úplně promočení, ale výprava byla úspěšná – máme chvojí. Mladšího syna nechávám spát venku v kočárku a se starším se rychle pouštíme do tvoření. Starší syn stříhá větvičky a já se snažím z toho umotat věnec. Celý pokoj se nám krásně provoní. Mám z toho úplně sváteční náladu.

Advent mám hrozně ráda. Je to takové klidné a tajuplné období. Nemusím se honit za dárky, protože ty řeším s předstihem. Velký vánoční úklid taky nehrotím a na umývání oken v zimě mě opravdu neužije. Adventní období je plné vzrušení a radostného očekávání. A právě to očekávání má pro mě letos ještě jiný rozměr. Doufám totiž, že se nám v průběhu adventní doby podaří přestěhovat do našeho domečku. První adventní týden by nám měli přijet namontovat kuchyň, pak ještě čekáme na zábradlí na schodech a myslím, že se budeme stěhovat :-).

Začátky v novém domečku budou hodně improvizované. Dodali nám málo vinylu, takže podlaha je zatím jen v kuchyni a v ostatních místnostech je pořád beton. Vnitřní dveře budou nejdříve na konci ledna a z nábytku budeme mít jen stůl a židle (za předpokladu, že to stihnou přijít). Ale i tak se na to hrozně těším. Je mi jedno, jestli budeme bydlet na betonu nebo na vinylu. Hlavně, že budeme konečně všichni spolu a že se děti uvidí s tátou víc než pár minut před spaním (a někdy ani to ne).

Ze zamyšlení mě vytrhne křik z chůvičky, tak rychle běžím pro mladšího syna. Chybí mi umotat ještě kousek věnce, ale to už s malým křiklounem není taková idylka.

Těším se na letošní adventní dobu, na to, co nám přinese a jak ji prožijeme. Kéž je pro vás všechny časem milosti, zklidnění a požehnání. +