Možná už jste slyšeli/četli o postní výzvě Exodus, ať už v původní mužské nebo odvozené ženské variantě. Já jsem se po přečtení (té ženské) upřímně vyděsila. Představa, že do běžného života, ve kterém už tak v poslední době bojuju s permanentním nedostatkem času (a motivace), mám zařadit všechno, co výzva požaduje, mi připadala (a připadá pořád:)) naprosto utopická. Rozhodla jsem se, že spíše zkusím vytrvat aspoň v něčem malém, jako je večerní četba Písma inspirovaná loňským "přečíst Bibli za rok" s Paulínkami. Ne, že by se mi to dařilo stoprocentně pravidelně a do celé Bible mám ještě daleko, ale i tak jsem loni přečetla zdaleka nejvíc biblických knih za rok v celém svém dosavadním životě. 


A další takovou drobností z oblasti duchovní jsou plány v biblické aplikaci YouVersion. Rozhodla jsem se zkusit držet plánů stanovených ve slovenské verzi Exodu pro ženy. Upřímně, tím, jak tyhle plány zhusta tvoří příslušníci jiných církví, než katolické, mi občas některé části zamyšlení přišly úsměvné nebo zarážející. Třeba, když se v jednom z nich psalo, že když Boha chválíme, tak si “vyhodí nohy nahoru a relaxuje” - docela by mě zajímalo, odkud se zrovna tahle vize Boha s nohama na stole vzala :) 
Ale ryze postní (rozuměj: začínající Popeleční středou a končící Velikonocemi) plán už nesestává z žádných mouder současných autorů, ale je tvořen samotnými úryvky z Písma. A jedním z nich bylo známé Mariino pomazání Ježíšových nohou olejem z nardu.  

Jidáš v tomto úryvku vznáší oprávněnou námitku, proč se mast raději neprodala (podle poznámky v překladu, který jsem četla, prý odpovídala uvedená hodnota masti zhruba tehdejšímu ročnímu platu dělníka!) a peníze nerozdělily mezi potřebné (přičemž podle vyjádření evangelisty Jana mezi ty “potřebné” zahrnoval spíš sebe, jakožto nepoctivého správce pokladny). Ale Ježíš ho “odpálkoval” s tím, že udělala dobře, protože chudí budou mezi nimi pořád, ale On ne.  

Určitě existují relevantní teologické výklady tohoto úryvku, tak k těm mé ambice rozhodně nesměřují. Chci se podělit jen o to, co se s tímto příběhem asociovalo letos mně. Myslím, že často je nám to Jidášovo uvažování blízké, nejspíš o to víc v situaci, kterou zrovna prožíváme, kdy sem přichází lidé s holýma rukama. Ale Marie obětovala vzácný dar pro vzácného hosta.

Možná i já mám dát něco vzácného někomu, kdo mi je vzácný. 

Možná je ten vzácný člověk právě ten, kterého potkávám denně. 

Možná jsem si myslela, že ho tu budu mít pořád, jako ty chudé, ale možná si právě v těchto dnech bolestně uvědomuju, že nevím, jestli se s ním dnes nevidím naposledy. 

 

Vzácný dar od vzácného člověka (z loňského svátku matek)

 

Nemyslím, že v letošní postní době je nutné nějak zvlášť vybízet k solidaritě s chudými (i když samozřejmě ji tímto nijak nehaním a určitě je potřebná).

Ale možná stojí za to zvážit, jestli nemám zrovna teď doma vzácného hosta, pro kterého můžu obětovat nějaký vzácný, hodnotný dar.