Poslední dva roky se intenzivně věnujeme rekonstrukci domu. Kromě našich dětí je nyní největším konzumentem našeho času, sil i financí. Ale snad už brzy se na něj budeme moci dívat s pocitem uspokojení a dobře vykonané práce. Pevně doufám, že za pár let se stejně tak objeví i plody našeho úsilí ve výchově potomků.

Ještě než začalo astronomické zdražování, stačili jsme udělat izolaci, vyměnit okna a zateplit fasádu. Pak následovaly práce v interiéru, abychom se mohli ze suterénu přestěhovat do bytu v prvním patře a naši rošťáci dostali svůj vlastní pokoj.

Elektrika, podlahy, bytové jádro… Prach a špína po celém domě. Kdo to zažil, ví sám nejlíp, že dokud neodjede poslední kontejner se sutí a neutichne míchačka, jen těžko uklidíte zbytek domu. Ale výsledek stojí zato.

K MDŽ jsem letos dostala ten největší dárek - novou kuchyni.

Teď už nás čekají jen “drobnosti” - smontovat skříně a knihovnu přes celou stěnu, položit koberec v pracovně, dát poslední umyvadlo (na něž jsme tři měsíce čekali), zarážky ke dveřím, aby raubíři neotloukali klikou stěny, a ještě asi dvacet dalších položek, co má manžel na seznamu, než se za pár dní budeme stěhovat…

Mezi tím se ze zimního spánku probudila zahrada. Po sněženkách a krokusech vykoukly koniklece, narcisky a hyacinty, následované pažitkou a medvědím česnekem. Ten za poslední měsíc jíme asi na všem s výjimkou chleba s medem a ovesné kaše.

Prázdné záhony volaly po osetí. Teď už ze země raší petrželka, rukola i špenát a sem tam vystrkuje růžky hrášek. Jahody kvetou jak o život a poslední záhon čeká na rajčata, kedlubny a salát.

Tříleťák i batole, pokud zrovna nekropí konví v zahradě, běhají po bytě v montérkách s aku-vrtačkou v ruce a podávají tátovi šroubky.

Jestli všechno půjde podle plánu, k narozeninám dostanu první noc v novém bytě. V nové ložnici, kde už zase budeme s manželem jen sami dva - jestli kluci vezmou na milost vlastní pokojíček nejen jako hernu, ale i jako místo na spaní.

Ó, já se těším!