Zahrada hrající všemi barvami /pixabay.com

Je začátek května, venku všechno voní, roste, kvete a zpívá. Mám tohle období ze všech nejraději. Po studené šedivé zimě přichází teplo, světlo, veselé barvy, kvetoucí stromy, dechberoucí vůně, radostná pokojná rašící naděje.


Když ráno vstanu z postele, vždycky se potěším pohledem z okna do naší malé zahrádky. Vlevo nám kolem plotu svítí červené tulipány, vedle nich vtipné mini-palmičky - sytě oranžové řebčíky, podél oken žlutolící a bílé navoněné narcisky. Před zahrádkou rozzářený keř zlatého deště… Bíle kvetoucí švestka. Pupeny na nedávno zasazených meruňkách, na mnohaleté jabloni. Višeň se za chvíli celá zahalí do bílé barvy květů jako rozzářená nevěsta. Pivoňky se už už chystají rozkvést… Když okno otevřu, slyším radostnou chválu poletujících ptáků. Miluju pohled na zahrádku, kde pomalu začínají rašit zasazené rostlinky, hezky v řádcích. Těším se už teď, až budu za chvíli sbírat šťavnaté jahody, trhat čerstvou mrkev, sluncem vyhřátá rajčata, lusky s malinkými hrášky pro naše nedočkavé děti... Při vstupu do našeho skleníku na mě dýchá teplý vzduch a vůně hlíny. Mám ráda pohled na sytě světle zelené zatočené saláty a pažitku, pohled na barevné květiny v truhlících nachystané na další sezónu. 

Nevěsta /pixabay.com

Představuji si, že i v mém srdci je taková zahrada. Zahrada, kde rostou věci dobré, ale i špatné. A je na mně, o které se budu starat víc, které porostou. Jaké další zasadím?

A srdcem se prochází Pán Ježíš jako Boží Zahradník. Zalévá ve mně to dobré, nechává to vyrůst, On působí ten růst, pomáhá mi vymyslet co a jak upravit, pomáhá mi ničit kořeny toho špatného. Když mu to dovolím, zbytečné větvičky prořeže. Posiluje rostlinky ctností. A těší se pohledem na květiny, těší se z ovoce, které vydávám jen díky Němu. Ve svém srdci, které je Chrámem Ducha sv., se setkávám s Bohem. Přála bych si, aby se tam Ježíši líbilo, když ve mně přebývá.

Hezky o tom píše paní Pinknerová ve svojí knížce Brusinky:

„Můžu zasít, můžu zalévat, hnojit i okopávat, ale vzrůst dává Bůh. Jak bych kolikrát chtěla vytáhnout rostlinky z hlíny a nechat je rozkvést, ale všechno marné. Tohle nezvládnu. Stejně tak jen svými – byť sebemoudřejšími – slovy nezpůsobím vnitřní změnu v druhém člověku. Mohu zasévat, dokonce zalévat, ale vzrůst nechává on."

Modlitební kostka

Jednou večer jsme s dětmi házeli hrací kostkou s večerními modlitbami a padla tato modlitba (která mi nejdřív přišla trochu úsměvná, ale pak mě vedla k hlubokému zamyšlení):

"Láska to je tvoje zbraň, tou naše rodiče chraň, ať jejich duše jsou jak voňavé zahrady, ne jako zemdlená pláň."

Zrovna si s dětmi večer čteme knížku Popoupo aneb Podivuhodná pouť pouští. Knížka vypráví o tajemném putování skupinky dětí na pusté poušti. Jak velkou radost měli, když po úmorném putování našli údolí pomerančovníků nebo jiné osvěžující údolí se studnou!

Přemýšlím, jak se o tu zahrádku co nejlépe starat, co ještě a v který čas zasadit, upravit, zalévat, zbavit ji škůdců, prořezávat, zrýt, pohnojit. Bohu velký dík a chvála, že i všechen náš "hnůj" dokáže proměnit v něco dobrého. Protrhávat plevel, když je ještě malý, a hlavně často, aby nestihl zesílit a nebral sílu tomu, co chci nechat zmohutnět. Při pletí mě tolik baví rozjímat nad tím, jak moc důležité je i v životě odstraňovat hříchy a špatné sklony, které jako lidé všichni máme. Jak je důležitá důslednost, protože když rostlinku nevytrhnu i s celým kořenem, za chvilku vyroste zas. Jde to rychleji a efektivněji, když to nenechám zarůst. Při jedné přednášce mě zaujalo, jak důležité je vést už malé děti k ctnostem a nenechávat vyrůstat jejich špatné sklony. Hůře však, když věci necháváme být a děti pak těžce bojují jako dospělí. 

Zarostlá zahrada

Připadá mi, že takovým mini trháním plevele může být i každodenní večerní zpytování svědomí, co se mi ten den nepovedlo, pěkně si to bez obalu pojmenovat, litovat toho a poradit se s Duchem svatým - Divuplným Rádcem (Iz 9,5), jak to udělat, aby se to už neopakovalo… 

Když něco nechám hodně zarůst, jako třeba náš rozrostlý mahon, je to průšvih. Když jej pak chci vykopat, aby nebyl na půlce zahrady je to teda velká dřina (má do sebe propletené kořeny) a často musím poprosit manžela, aby mi pomohl, protože na to sama nestačím.

Protrhávat například mrkev, aby lépe rostla. Tady mě napadá přirovnání: rozlišovat v modlitbě, co mám a nemám nyní dělat, abych měla čas potom na to podstatné a důležité.

Rašící rostlinky /pixabay.com

Moc mě baví kochat se pohledem na vypletý kousek. Mám pocit dobře odvedené práce.

Napadá mě, co bych tak chtěla zasadit na té svojí zahradě srdce. Kterou ctnost? Možná teď nejvíce pokoru a střídmost. Přijde mi, že když má člověk s Boží pomocí i jen jednu z nich, má pak všechny. 

A proč je vůbec důležité něco dobrého v tom srdci sázet a pečovat o to?

Já jsem zodpovědná za to, co v té zahrádce vysázím a co budu zalévat, o které rostlinky budu pečovat. Protože tím, že se snažím o svatost, k čemuž nás vybízí sám Ježíš, posvěcuji i lidi okolo sebe. Potom nesu tolik důležité ovoce. A ne bodláčí a trny. Nejdůležitější mi přijde vytrvalost a úsilí. Protože ta dřina je neustále dokola. Sázet, zalévat, plít, sklízet. V obdobích sucha a neúrody důvěřovat v Boží prozřetelnost, že On se postará, že mu na nás záleží a že nám pomáhá. Že sešle déšť v pravý čas. Dát mu do Jeho milujících rukou celou tu naši zahradu.

Naše zahrada

„Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro.“

„Blahoslavení čistého srdce, neboť budou vidět Boha.“ Mt 5,6.

"Skromná ctnost, kterou člověk vytrvale pěstuje, je mi milejší než ctnost výjimečná. Držme se jednoduchých věcí, ale potom v nich také vytrvejme." sv. Jan Bosco

"Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce." 2. list Petrův 5-8

"Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání." Gal 5,22-23

Připomnělo se mi i Ježíšovo podobenství o fíkovníku:

Zemdlená pláň /pixabay.com

Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit.‘ Mt 21, 6-9

Často si na Ježíšova slova vzpomenu a děkuju mu za každý další rok navíc...

A na závěr slova Pána Ježíše při jeho poslední večeři jako odkaz nám Jeho učedníkům:

„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce... Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce." Jan 15

Pane, prosíme dej, ať neseme Tvoje ovoce, velký dík za Tvoji starost a péči o nás, za zázrak každého semínka. Ve všem je vidět Tvá Stvořitelská ruka, Tvé krásné rozmanité dílo. Kéž roste Tvoje království den ode dne víc!