... a o tom, jak některé sny ještě čekají na své vyplnění

Téma měsíce leden v našem společenství je: Jaký je Tvůj nejodvážnější sen? 

To, co mě napadlo jako úplně první, když jsem spatřila toto téma, si nechám do druhé půlky článku. Začnu svoje vyprávění tím, jak se mi moje celoživotní sny už splnily a plní.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

S pokorou a s velikou vděčností Pánu píšu tenhle článek, protože vím, že to, co zažívám, není žádná samozřejmost. 

Už odmala jsem se moc těšila a mým velkým SNEM bylo vdát se a mít milujícího manžela a děti. Dokonce si dost živě vybavuji, jak jsme v sedmé třídě měli každý nějaké téma na tříminutové vyprávění a já si vybrala téma "Jak bude vypadat moje budoucnost?" Řekla jsem tam tenkrát, že se chci v osmnácti letech vdát a že chci mít čtyři děti. Že se stanu buď učitelkou ve školce, nebo veterinářkou, protože mám ráda zvířata.  

S přibývajícím věkem ke mně ale přicházela dost neodbytná myšlenka, zda moje cesta nevede druhým směrem - sloužit Pánu s nerozděleným srdcem jako zasvěcená řádová sestřička. Ta touha rostla a rostla.

Moje srdce toužilo po obojím a já to svěřovala Pánu. Každý den večer jsem si po dobu pár let zapisovala, zda ten den toužím více po tom nebo po tom. Nikdy jsem neměla sny být známou osobností. Můj hlavní sen bylo mít svoje pevné místo v životě. Mým největším strachem pak bylo zůstat v životě úplně sama. To jsem si s věkem uvědomila, že vlastně nikdy nejde, s Bohem už nikdy nebudeme úplně osamocení, i když budeme v největších těžkostech.

Když jsem se vdala, začal se mi plnit můj životní sen a cítila jsem se tak naplněná a šťastná. Cítila jsem se naplno ženou, a když se nám narodil první syn, tak má radost neznala konce. A když se nám za pár let narodila první dcerka, to bylo krásné! Často svým dětem říkám, že jsou mým splněným snem. Mít holčičku, a ještě tak krásnou a milou, cítila jsem se jak v nebi a neustále jsem chtěla a i teď chci zastavit čas… Pozorovat, jak vyrůstají, být u toho, vnímám jako velikánský dar. Vidět jejich čistou duši a často se od nich i učit. Milovat je a nechat se jimi milovat. Když se nám narodilo třeťátko, tentokrát zlatovlasá holčička, to štěstí se  mnohonásobně znásobilo. Tolik něžnosti a lásky... Radost celé naší rodiny, láska dětí k té maličké... Láska mého manžela...

Nevím ani jak dostatečně Pánu poděkovat za všecky dary, které nám dal a dává, jak se o nás stará a chrání nás. Dává nám dary vrchovatě a moje sny plní nad veškerá moje očekávání. A i když všecko vždycky není zalité sluncem a těžkosti přicházejí a odcházejí, vnímám manželství a mateřství jako velikánský a vzácný dar.

A jaké mám sny do budoucna? Někdo má sny o cestování, ale to mě nyní neláká, snad jen nějaká pěší děkovná pouť nebo tak. Možná to je i tím, že jsem jako malá často cestovala s rodinou, takže jsme pár zemí navštívili, a teď už netoužím poznávat cizí kraje. Možná jsem taková povaha.

Moje momentálně největší přání se mi odhalilo o Vánocích, kdy naše sedmiletá dcerka dostala hru - POKEC konverzační karty - a položila mi otázku: "Jaké jsou tvé životní plány a sny?" Vyhrkla jsem odpověď: "dostat se do nebe a vzít všecky sebou!"

Stát se svatým, to byla i veliká touha nedávno blahoslaveného patnáctiletého Carla Acutise. A mě jeho neskromné přání moc zaujalo. Přijde mi to opravdu jako to nejdůležitější v našem životě. Na tom, kde budeme trávit celou svoji věčnost, opravdu záleží. A nikdo z nás neví, kdy si nás Pán povolá k sobě. Často na to myslím, když slyším, kdo zase umřel… Je to mojí velkou touhou a snem, protože spoustu mých blízkých lidí Pána Boha stále nepoznalo nebo Jej úplně vědomě odmítají. Chci být připravená každou minutu svého života. Chci být svatá a mojí touhou je, aby se do nebe dostali všichni lidé na celém světě i všechny duše z očistce. A jak by na to řekla naše dcerka – prosíme Tě o to, dobrý Bože, v Ježíšově jméně. Amen.