Bramborové pekáče jsou moje oblíbené jídlo. Snad pro vzpomínku na dětství, kdy jsem je jedla poprvé u své babičky. Pamatuji si to jako dnes, kdy v obýváku na stole rozvalovala těsto a následně tyhle výborné placky opékala přímo na rozpálených kamnech. Upozorňovala mě, že do těsta se nemá dávat vajíčko a že se mají potírat máslem. Že krásně zavoní. Byly taak dobré... no jak od babičky!

Seznam ingrediencí:

- brambory vařené ve slupce (1 kg), hladká mouka podle potřeby, špetka soli, povidla, máslo na potření.

Nejdříve oloupeme uvařené brambory a nastrouháme je najemno. My na to máme speciální lis na brambory, ale musí se to lisovat ještě za tepla. Je super si nalisované brambory nachystat den předem do mísy. Druhý den už jen přidáme mouku a sůl a zpracujeme hutné a nelepivé těsto. Uděláme z něho váleček, ze kterého vykrajujeme těsto a válíme je na tenší placičky (podobné palačinkám). Pečeme je na pánvičce nejlépe na sucho bez oleje. Když jsou dobře vyválené, tak se krásně nafouknou. Poté placky potíráme máslem a podáváme je s povidlím (klidně marmeládou - to jsem v životě neměla). Manželova maminka je zvyklá do těsta dávat i vajíčko + lžíci sádla, po upečení je mastí sádlem a do povidlí dává i pomletý mák. V létě pak dělává ještě jinou variantu bramborových pekáčů - placku naplní nakrájenými jablky, cukrem a mákem, přehne ji napůl, okraje pořádně umačká, namastí sádlem plech i sádlem potře kapsu a nechá zapéct v troubě (v průběhu pečení je po čtvrt hodině otáčí na druhou stranu, aby se dobře propekly).

Všem babičkám čest! Tak ráda vzpomínám na návštěvy u ní. Na její zahrádku, na kterou byla pyšná. Na chvíle, kdy mě po ní provázela a nechávala čichat k oblíbeným růžičkám, dodnes když si čichnu k růži, ocitnu se rázem tam. Na malá panenská červená jablíčka uvnitř bílá, která chutnala tak sladce. Na čerstvé rohlíky a pavlický chleba s máslem, které prostě chutnaly jedinečně. Na čerstvé jahody a tvaroh s cukrem a rozinkami.

Na její velikou lásku k nám...

Milovaná babička se narodila pro nebe ráno v neděli 23. 4. 2023 v požehnaných 100 a půl letech. 

Těším se, až se zase s babičkou sejdeme v Ježíšově Srdci, jak hezky řekl blahoslavený císař Karel I. 

A svatý Porfýrius řekl: „Až tady nebudu, budu vám blíže. Po smrti mizí vzdálenosti.“ 

Pánu Bohu patří obří díky za naději, kterou můžeme jako křesťané mít.