Abych mohla pozvat někoho ke stolu, musím ho nejdřív najít.

Chtěla jsem začít tím, že se mi domácnost začíná poněkud vymykat, ale... vymklo se to očividně už dávno. Zavalena krabicemi od bot a oblečením, jak pořád přidávám nové a nové velikosti a sezónní oděvy (ne, nechat ho tam do podzimu NENÍ řešení ;-), zvládám maximálně co pár dní zařídit, abychom měli z čeho jíst. Ještě že mají děti v čem chodit.

Nejde jen o množství věcí, které mě obklopují. Naši domácnost obývá HYDRA. Nevíte, co to je? Mytická obluda, které za každou useknutou hlavu vyrostly rovnou dvě. Ano, není neporazitelná, Herkules to dovedl... Ale zajímalo by mě, jak by si poradil u nás. Naší hydrou je totiž batole - vynalézavý generátor větších či menších pohrom.

Pátek je ukázkový. Než sklidím nákup do lednice, asistující Mucla rozbije velikonoční vajíčka (která samozřejmě už dávno měla být v krabici!). Než skořápky zametu, jde rozházet boty. Zkoušela jsem ji zapojit dle schopností, vážně. Ale to se lehko řekne. Při dalším pokusu o vybalování mi odmítá dát COKOLIV z tašky. Zaujme ji jogurt, tak si říkám: "HA! MÁM NA PÁR MINUT VYHRÁNO!" Odnáším ji do kuchyně, jogurt dostává k svačině a já se vracím do spíže v naději, že práci dokončím. Sice ano, ale... Mucla pak potřebuje kompletně převléknout a jogurt poutírat z přilehlého nábytku.

Naše "jízda" pokračuje vařením. Čistím cibuli, batole vysypává slupky. Úkoluju sourozence, Mucla okusuje shnilotiny. Krájím, ona vyhazuje čistou. Smažím, rozhazuje vločky a oříšky. Zametám je - ona ujídá rohlík, který si předtím vymáchala ve dřezu. Následně se jej pokouší vmasírovat do výlevky. Úspěšně. Mytí nádobí odkládám na později.

Konečně jíme - pokydané vše v okruhu půl metru. A než vyslyším synovu prosbu "Mami, pití," tak vyzkouší na chudákovi kytce "má mě rád, nemá mě rád” - zoubkama!

Než si poznamenám dopolední sérii katastrof a dojím studený zbytek oběda, Mucla stihne: polít sebe a manžela polívkou, počůrat se, být převlečena a pokadit se. Uf. Ještě že mám podporujícího muže, který z ničeho nedělá vědu a o likvidaci následků se stará velkým dílem.

Jeho otázka "A už dneska spala?" mi vhání slzy do očí. Dochází mi totiž, že ještě nespala a že mě tedy - SNAD - čeká HODINA KLIDU! Klidu, ve kterém bych se jako Herkules mohla pustit do čištění toho našeho chléva...

Mohla, ale nepustím. Zavírám oči a nechávám se ukolébat k spánku odfukováním usnuvší Muclinky...


PS: Abych vám nezůstala dlužna recept, právě v onen pátek jsem testovala cibulovou polévku podle Kuchařky pro dceru. Najdete ji zde: https://www.kucharkaprodceru.cz/francouzska-cibulacka/

Na zapékání bagetek jsem, jak asi tušíte, kapacitu neměla, ale u dospělých strávníků měla i tak úspěch. U dětí to dopadlo jako v jednom kresleném vtipu ;-).

Zdroj: BBB (Barbora Brůnová) https://www.bbb-obchod.cz/p/komiksova-karta-gulas/