Díky svému bratrovi jsem před pár lety objevila “Expedice s Medvědem“, které každoročně organizuje otec Roman Kubín. 

Pro vysvětlení: přídomek s medvědem se nevztahuje k otci Romanovi, ale k řidiči autobusu panu Brtníkovi, který nejčastěji zajišťoval dopravu na expedice. Pan řidič Brtník na expedice už nejezdí, ale název zůstal. Expedice ”pro mládež nejen brněnské diecéze” probíhají už od roku 2004 a náplní je vždy zhruba dvanáctidenní návštěva jedné nebo více zemí. Kromě vícedenního putování v horách je obvyklým programem také poznávání místních měst, památek a především přírody…1  a také místního jídla. S expedicemi procestoval otec Roman křížem krážem Evropu od Rumunska po Španělsko a od Řecka až po Island.

Na expedici do Pobaltí jsem se také seznámila se svým budoucím manželem a o dva roky později se expedice stala i naší svatební cestou. Ale zpátky k jídlu…

 

Než jsem se vydala do Pobaltí, neměla jsem ani ponětí, co čekat od místní kuchyně. Po většinu našeho skoro dvoutýdenního cyklopobytu z úsporných důvodů “vařila Vitana”, několikrát jsme si ovšem mohli pochutnat na poctivém domácím jídle. V lotyšské Ludze jsme ochutnali výborné plněné perníčky v cukrové polevě zvané janiky a luxusní malinovou marmeládu, u Čudského jezera nadchla zejména mužskou část výpravy rozmanitá nabídka uzených ryb.

Jak jsme postupně zjistili, pobaltská kuchyně je opravdu chutná a také velmi vydatná - postavená zejména na bramborách, kopru, zelí, kořenové zelenině, mléčných výrobcích, mletém masu a velmi oblíbené jsou už zmiňované ryby. Jí se zde také hutný a sytý žitný chleba a husté teplé či studené polévky, které vydají skoro za hlavní jídlo. Litva, Lotyšsko i Estonsko mají svá tradiční národní jídla, patrný je zde také vliv ruské, polské, ale i skandinávské kuchyně. 

 

 

V Tartu, krásném univerzitním městě plném koček, parků a soch, pro nás řádové sestřičky připravily tradiční estonské jídlo ühepajatoit - volně přeloženo jako “jídlo jednoho kotlíku”. Nejblíž má asi k našemu bramborovému guláši, v němž je ovšem i zelí, mrkev a tuřín. 

Jako pomocná síla v kuchyni jsem měla možnost nahlížet sestrám doslova pod pokličku, když jsem škrábala brambory a slzela nad cibulí. Zde je tedy recept na syté, chutné a přitom poměrně jednoduché jídlo plné zeleniny. 

 

 

Na oleji nebo sádle orestujeme cibuli. Až zesklovatí, přidáme na kolečka nakrájenou mrkev a kousky tuřínu a rovněž orestujeme. Přidáme mleté maso, osolíme a do zlatova opečeme. Směs podlijeme horkou vodou a vsypeme nahrubo pokrouhané zelí.  Až se zelí a kořenová zelenina trochu podusí, přidáme oloupané a pokrájené brambory a vše vaříme do změknutí. Dobře uvařené brambory pokrm přirozeně zahustí. Na závěr přidáme rajčatový protlak a podle chuti dosolíme.

Sestřičky v receptu neměly žádné koření, ale já přidávám pro zavonění k mleté mu masu špetku provensálského koření a do brambor trochu mletého kmínu a bobkový list.

 

Na čtyři porce budeme potřebovat:

1 cibule

1 mrkev

30 dkg tuřínu (u nás obvykle není k sehnání, proto nahrazuji bězně dostupným celerem)

30 dkg mletého masa

30 dkg zelí

1kg brambor

sůl 

rajčatový protlak

tuk na osmahnutí cibule

 

Dobrou chuť!

 

 

 

 

1 https://lukashala.signaly.cz/1811/jak-mi-expedice-a-sdm-zmenily-zivot-1-cast