Tématem měsíce dubna na blogu ŽMM je Slavíme svátky. V inspirativním vzkazu bylo vypsáno mnoho různých svátků, ale říkám si, co slavení neděle? Je neděle jen jedním z obyčejných dnů v týdnu nebo je něčím vyjímečná? Vždyť každá neděle jsou malé Velikonoce a Velikonoce jsou největší svátky!
Ve článku, který rozpoutal bohatou diskuzi, jsem se zarazila u věty: "Neděli jako rodina nyní světíme tím, že důsledně dodržujeme klid od práce." Kolik rodin to tak má? A v kolika rodinách se dopoledne splní nedělní povinnost a odpoledne se řeže dřevo, pere prádlo, ztloukají poličky a okopávají záhony?
Jsem velmi vděčná, že můj manžel pochází z rodiny, kde se neděle opravdu slaví, a že tento postoj předáváme i svým dětem. V dětství jsem se s tím nesetkala. Tchánovo "Kdo dělá v neděli, nedělá v týdnu" se typicky vztahuje na sousedy, kteří pátek a sobotu propaří a v neděli odpoledne posečou trávu, protože jindy na to přece není čas.
Jaká je tedy naše neděle? Jiná než ostatní dny. Během týdne tráví můj muž hodně času v práci, o sobotách druhou prací, poslední rok taky budováním našeho budoucího domova (zatím spíš bouráním, ale to se zlomí!). Najdou se dny, kdy čte večerní pohádku, najdou se dny, kdy stihne jen společnou večerní modlitbu, najdou se i dny, kdy přichází, až děti spí. Jsou i dny, kdy je doma za světla, ale těch není tolik. Přiznávám, že to pro mne není snadné, že to mnohdy nezvládám s lehkostí a nadhledem, ale tak to holt teď je.
Za to neděle! Neděle je pro nás opravdu rodinným dnem. Snídáme společně (pokud dcerka nevstává v šest a o půl sedmé se nedožaduje snídaně na jediném bdělém dospělém), rozvařím oběd a na desátou odcházíme na mši svatou. Po mši svaté se někdy zastavíme ve farní kavárně, potom rychle domů obědvat, děti jdou po obědě spát a my odpočíváme (s knihou, s hrou, se seriálem nebo jen tak). Pokud počasí dovolí, po probuzení dětí jdeme na procházku, návštěvu či výlet nebo někoho přivítáme u nás doma. Jsme spolu a jsme rádi i s jinými. Večerní rutina je stejná jako každý den.
V neděli dodržujeme klid od práce. Pro mě to znamená, že nepere pračka, nežehlím, ani se nevěnuju jiným domácím pracem, které nejsou nutné. Míru nezbytnosti si musí každý posoudit sám. Pro mého muže to mimo jiné znamená, že odmítá nedělní zakázky.
Naši neděli tedy vystihuje dceřino (3 a půl roku): "Je neděle. Tatínek bude celý den s námi. Půjdeme do kostelíčka. Můžu si vybrat šaty?"
Jak slavíte neděli vy?
Krasne, diky moc za clanek:-). A za povzbuzeni ohledne uklidu (o moc lidech v mem okoli to nevim). Krome vareni a nadobi se snazim mit taky nedelni klid od prace (zadne prani,zehleni apod) a taky od nakupovani. Jako rodina se snazime byt spolu a mam z toho radost.
máme stejný scénář jako vy :-) dnes odpoledne jsme byli např. na zřícenině hradu, kde se sloužila i májová pobožnost
Neděli vnímám stejně jako autorka, jen za nás dvě poznámky: 1.Nedělní rána jsou u nás hektičtější než jiná, je třeba být se třemi malými dětmi v 8 hodin v kostele.(až budeme školkoví, budou taková rána všechna:-)) 2:Manžel směnuje v nepřetržitém provozu, tudíž nemáme ten pravidelný týdenní rytmus a pravidelné společné neděle, což není úplně prima. I tak se ale snažíme žít neděli slavnostněji než jiné dny.
Vyrostla jsem v rodině, kde se hodně slavila neděle. Snažím se to tak mít i teď, ale mám, co zlepšovat :) V neděli chodíme na mši, do kostela se snažíme "lépe" obléct, po mši je společný oběd (ten, ale míváme často i ve všední dny) a po zbytek dne se snažím nedělat práci, která se může udělat jindy. Ale právě poznat to "co se může udělat jindy" občas není tak snadné. A nějaký rodinný program míváme jak kdy. Manžel pracuje na směny, takže na výlet se jde častěji ve všední den.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.