Komora. Třináctá komnata naší domácnosti. Skladiště. Místo, kam se před (ne)očekávanou návštěvou schová téměř vše. Ta naše v panelákovém bytě vznikla z původní kuchyně. Vlastně geniální schovka. A zároveň neuvěřitelný chaos. 

Všechno to začalo v prosinci. Moc jsem si k Vánocům přála sušičku. Jenže kam s ní? Jediný možný prostor – k pračce. Tedy do komory. Jenže naše komora doteď byla skladištěm všech skladišť. A já uklízení fakt nesnáším. Tak jsem si z toho udělala „projekt“.

S metrem v ruce jsem tu místnůstku procházela už od začátku prosince. Na návštěvě u rodičů jsem si půjčovala papír a tužku a přemýšlela, kreslila, tvořila varianty. Až z toho manžel rostl. Bude potřeba celý prostor přeskládat, něco vyhodit a něco pořídit, aby konečně vznikl systém. Ale půjde to u nás doma vůbec?

„Tyhle police vyhodíme, tuhle skříň přesuneme, pračku se sušičkou otočíme…“ Jsem člověk, který potřebuje všechno hned. Jenže s krámujícím batoletem a skoro čtyřletou pomocnicí toho doma moc nezvládnete. A teď si představte, že to chcete mít hotové všechno hned! To je velká škola trpělivosti. Čím méně času jsem na práci měla, tím víc jsem se jí zabývala v hlavě. A ukázalo se, že se občas vyplatí si na věci počkat. 

A tak poličku po poličce, skříňku po skříňce, začala se třináctá komnata měnit. Popravdě - snažila jsem se co nejvíce vyřazovat, vyhazovat nebo poslat věci dál. „Opravdu potřebujeme tolik ručníků? Budeme někdy používat tuhle aromalampičku, kterou jsme dostali jako svatební dar? A co tenhle malý sušák na prádlo? Příšerný plyšák, kterého jsme dostali ke křtinám?” Zjistila jsem, že je to pro mě nesmírně osvobozující. S každým kouskem volného místa v poličce jako by se mi lépe dýchalo. 

Trvalo to dlouhé téměř čtyři měsíce. Ale máme to. Komora je „hotová“. Tedy skoro. Zbývá pořídit poslední boxy do nových polic, určit zbývajícím věcem své místo. Dnes se tam chodím kochat. Posunutím skříně je najednou v místnosti mnohem víc světla. Otočením spotřebičů vznikl zajímavý prostor. Vlastně už vypadá jako malý pokojíček. A mnohem volněji se mi tam dýchá. 

Jenže – nemám takovou komoru i uvnitř sebe? Místo, kam šoupnu vše, co momentálně nemám čas a sílu řešit? Každou křivdu, zášť, závist, závislost… Pane Bože, sem už ne! Dám Ti všechno. Tedy skoro všechno. Ale sem, sem mi prosím nesahej. 

Přijď Duchu Svatý, nejlepší pomocníku v úklidu. Svým dechem odvaň pavučiny nepořádku v mé duši. Koštětem pravdy vymeť lži, kterým věřím. Omyj zašlé zrcadlo v mém srdci, aby znovu odráželo pravdivý odraz Tvé Lásky. Amen.