Bylo to v malé kůlně v Dalmally v regionu Argyll v roce 1992. Magnus MacFarlane-Barrow zde vyhlásil sbírku na humanitární pomoc pro jednorázovou cestu do občanskou válkou sužované Bosny a Hercegoviny. Co následovalo další týdny, měsíce i roky, překvapilo nejen Magnuse, ale též inspirovalo desítky tisíc lidí po celém světě, aby se připojili k hnutí, které by jednoho dne mohlo ukončit hladovění dětí.
Kniha Bouda, která krmí miliony dětí popisuje, co se na této pozoruhodné cestě dosud událo.
“Chtěl bych mít co jíst a taky bych jednou rád chodil do školy.”
Edward, 14 let, Malawi
Celý příběh začíná vlastně už o deset let dříve, kdy dospívající Magnus se svými sourozenci a přáteli navštíví o Vánocích 1983 Medžugorji, setká se s vizionáři a je osobně přítomen zjevení Panny Marie.
“Během těch několika dní v Medžugorji jsem zakusil tak hlubokou radost jako nikdy předtím. Byl jsem velmi povzbuzený ve víře. Sama Panna Maria nám přišla dosvědčit, že Bůh existuje. Uvěřil jsem tomu celou svou bytostí a umínil jsem si, že chci na její pozvání odpovědět co nejlíp, celým svým životem,” svěřuje se v knize Magnus.
O deset let později začal organizovat humanitární pomoc do zemí bývalé Jugoslávie, která vyústila ve vznik charitativní organizace Mary’s meals, jejíž vizí a posláním je:
ABY KAŽDÉ DÍTĚ DOSTÁVALO JEDNO JÍDLO DENNĚ TAM, KDE SE VZDĚLÁVÁ,
A ABY SE VŠICHNI, KDO MAJÍ VÍC, NEŽ CO POTŘEBUJÍ,
DĚLILI S TĚMI, JIMŽ CHYBÍ I TO NEJZÁKLADNĚJŠÍ.
Od té doby Bouda krmí ne milion, ale už dva a čtvrt milionu dětí ve školách 18 rozvojových zemí. Přesto dosud ve světě zůstává více jak 61 milionu dětí, které nemají přístup ke vzdělání, a Mary’s meals a jejich dobrovolníky i spolupracovníky z řad místního obyvatelstva čeká ještě mnoho práce.
Je neskutečné, jak se z ”malé” jednorázové pomoci mohlo zrodit tak obrovské charitativní dílo, které už pomohlo ke vzdělání i jídlu tolika dětem z rozvojových zemí.
Přestože kniha pojednává o tak závažných tématech, jako jsou bída a hlad dětí, je napsána překvapivě čtivě a lehce. Vyzařuje z ní velká naděje a autorovi nechybí ani smysl pro humor.
Ještě vám chci napsat, jak jsem k této knížce přišla. V kostele na stolečku jich byl štos k volnému rozebrání s tím, že jsou to knížky putovní a po přečtení je máme poslat dál. Tak už se těším, komu ji nadělím ;)
Tome, Megnusovi přispívají většinou ti chudí, protože tuší, někteří i zkusili,jaké to je a i svým málem pomáhají ještě chudším. Je to o celosvětovou vzájemnou pomoc.
Jinak, tvůj názor je většinový, ti co nepropadli lhostejnosti jsou v menšině ale dokáží velké věci. Magnus si to nevymyslel, jen projevil nahlas přání, že by se těm lidem mělo pomoci. Lidé kolem něho to cítili stejně, chytli ho za slovo s tím, že mu na to dají peníze a ať tedy jedná, má jejich důvěru. On by si přál aby to dělal někdo jiný. Je snadné pouze posílat peníze. Jenže nikdo jiný se k tomu neměl a on se s tím nějak musel poprat. Peníze se hromadili, byl věřící a důvěra druhých, to je závazek. Vše se musel učit,dělat zkoušky na náklaďák, řešit účetnictví, nákupy...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.