Bylo to v malé kůlně v Dalmally v regionu Argyll v roce 1992. Magnus  MacFarlane-Barrow zde vyhlásil sbírku na humanitární pomoc pro jednorázovou cestu do občanskou válkou sužované Bosny a Hercegoviny. Co následovalo další týdny, měsíce i roky, překvapilo nejen Magnuse, ale též inspirovalo desítky tisíc lidí po celém světě, aby se připojili k hnutí, které by jednoho dne mohlo ukončit hladovění dětí. 

Kniha Bouda, která krmí miliony dětí popisuje, co se na této pozoruhodné cestě dosud událo.

 

“Chtěl bych mít co jíst a taky bych jednou rád chodil do školy.”

Edward, 14 let, Malawi 

 

 

Celý příběh začíná vlastně už o deset let dříve, kdy dospívající Magnus se svými sourozenci a přáteli navštíví o Vánocích 1983 Medžugorji, setká se s vizionáři a je osobně přítomen zjevení Panny Marie.

“Během těch několika dní v Medžugorji jsem zakusil tak hlubokou radost jako nikdy předtím. Byl jsem velmi povzbuzený ve víře. Sama Panna Maria nám přišla dosvědčit, že Bůh existuje. Uvěřil jsem tomu celou svou bytostí a umínil jsem si, že chci na její pozvání odpovědět co nejlíp, celým svým životem,” svěřuje se v knize Magnus.

O deset let později začal organizovat humanitární pomoc do zemí bývalé Jugoslávie, která vyústila ve vznik charitativní organizace Mary’s meals, jejíž vizí a posláním je:

 

ABY KAŽDÉ DÍTĚ DOSTÁVALO JEDNO JÍDLO DENNĚ TAM, KDE SE VZDĚLÁVÁ,  

A ABY SE VŠICHNI, KDO MAJÍ VÍC, NEŽ CO POTŘEBUJÍ, 

DĚLILI S TĚMI, JIMŽ CHYBÍ I TO NEJZÁKLADNĚJŠÍ.

 

 

Od té doby Bouda krmí ne milion, ale už dva a čtvrt milionu dětí ve školách 18 rozvojových zemí. Přesto dosud  ve světě zůstává více jak 61 milionu dětí, které nemají přístup ke vzdělání, a Mary’s meals a jejich dobrovolníky i spolupracovníky z řad místního obyvatelstva čeká ještě mnoho práce. 

Je neskutečné, jak se z ”malé” jednorázové pomoci mohlo zrodit tak obrovské charitativní dílo, které už pomohlo ke vzdělání i jídlu tolika dětem z rozvojových zemí.

 

Přestože kniha pojednává o tak závažných tématech, jako jsou bída a hlad dětí, je napsána překvapivě čtivě a lehce. Vyzařuje z ní velká naděje a  autorovi nechybí ani smysl pro humor.

Ještě vám chci napsat, jak jsem k této knížce přišla. V kostele na stolečku jich byl štos k volnému rozebrání s tím, že jsou to knížky putovní a po přečtení je máme poslat dál. Tak už se těším, komu ji nadělím ;)