Asi před sto až sto padesáti lety (bylo to léto 2017) jsem našim dětem začala psát prázdninové deníky. Psala jsem a lepila. Každému z kluků jeden celé prázdniny, den co den. Více zde. O rok později (zde) jsem psala trojmo a stejně tak i rok následující. Pak zvítězil zdravý rozum a já volila spíše kvalitu nad kvantitou. Jeden deník pro všechny. Psát to čtyřikrát už bych nezvládla.

Od loňského roku prázdninové deníky nepíšu. Máme výletovník. Zaznamenávám tam všechny výlety i přes školní rok. Nechybí fotky, vstupenky, dopisy z tábora nebo třeba obaly od nanuků, které jsme snědli. Výletovník s námi jezdí i na dovolenou, kde přibude zápis každý den (později se vzpomíná a dopisuje strašně těžko).

 Deníky i výletovník jsou zpětně viděno velký poklad. Paměť je děravá, ale ony si to pamatují. Zachycují ty drahocenné okamžiky, kdy jsme spolu. Děcka jimi moc rádi listují a na denících je to už dosti znát. Vůbec není důležité zaznamenat vše krasopisně, doplnit dechberoucí obrázky nebo nezapomenout dopsat, z kterého století je hrad, co jsme právě navštívili. To si člověk dohledá, pokud ho to zajímá. Ale že jsme si cestou k hradu dávali hádanky, jakou měl kdo zmrzlinu, že jsme stavěli domečky a někdo málem spadl do potoka, to zajímá děti víc. Ty malé všednosti. Obyčejné malé radosti.

 

Prázdniny jsou už sice za námi, ale střípek s odleskem letního slunce se nám povedlo zachytit. Náš výletovník má výhodu, že nejsme omezeni prázdninami a zápisy přibývají kdykoli něco zajímavého podnikneme. Pokud vás to zaujalo a máte na to dost odvahy vytrvat, neváhejte. Jestli navíc máte vlivem zahlcení jinými informacemi podobně chabé paměťové kapacity jako já, určitě to stojí za to. ;-)

 

Přeji všem povedený a úspěšný školní rok. Další léto je tu co nevidět. A dobrodružství nás čeká nejen v létě!