Natřikrát

Tak jsem se poprvé odhodlala napsat příspěvek na blog. Co mě k tomu přesvědčilo? Že ty nové začátky mám doma rovnou tři (školka, 1. třída, návrat do práce). Vše od 1. 9., respektive od 4. 9. Dokonce za poměrně dramatických událostí (O tom se rozepíšu níže.) Navíc všechny tři dcery mají od letošního roku nové třídní učitelky.

Vezmu to "odprostředka":
1. Základní škola - Rozárka

Moje nejmladší ze tří princezen už šla do školy. Rozinka, citlivá, empatická osůbka, malá vzrůstem, ale velká duchovním vnímáním. Nezapomenu, jak se jí nechtělo do školky, když tam začala chodit, protože chtěla chodit taky do školy, jako holky. Kdybych ale mohla (kdyby na tom byla shoda s manželem), moji citlivku bych raději učila doma. Je moc šikovná, chápavá, a ráda bych s ní trávila čas, a učila ji doma více i náboženství. Ale realita je jiná, takže to přijímám a přizpůsobuju se tomu, co je...

Co však mohu udělat pro její hladký vstup do 1. třídy, udělám. Dopředu se ví, že v naší ZŠ budou dvě učitelky pro první třídy, a já se jdu raději ztrapnit k řediteli s dotazem, která učitelka ji bude mít - s tím, že by v případě, že bude mít drsnější učitelku, dojížděla do školy místo tří kilometrů deset. Kombinaci málo citlivý učitel a citlivé dítě jsem si dostatečně užila s nejstarší dcerou, takže proto...

2. Školka - Toníček

Já jsem se prostě při třetím dítěti změnila (mateřství mě změnilo), Toníček - vysněný kluk po třech holkách, vztah matka - syn, a navíc ta vidina toho, že je to možná poslední naše dítě - to vše způsobuje, že je Toník můj mazlík. (Snad nezním moc sentimentálně... Nejsem myslím na děti nějak nezdravě fixovaná ani je nerozmazluju.) Vlastně bych ho do školky ani nedávala... Našla jsem si práci na částečný úvazek a mám skvělé sociální prostředí - kamarádky na mateřské ochotné pohlídat, možnost práce z domu, tchýně (babička) na poloviční úvazek v práci, neteř ochotná hlídat pracuje na směny. ALE. Dramatické na nástupu do školky bylo, že jsem současně se žádostí o přijetí podávala žádost o výjimku kvůli povinnému očkování. Perfektně popsanou výhradu svědomí, na které jsem pracovala několik měsíců s právničkou (abych zvýšila své šance) mi však odvolací orgán - Kraj Vysočina - (až) 1.9. smetl ze stolu. Za normálních okolností bych jela podle mého plánu - Toníka při mém polovičním úvazku pohlídají moje úžasné zlaté ochotné kamarádky (většina na mateřské), neteř a babička. Ale realita je jiná, takže to přijímám a přizpůsobuju se tomu, co je... Realita - že pro manžela je životně důležité, aby jeho syn šel ve třech letech do školky. O všech možných hooodně nepříjemných nepříjemnostech, které tady to téma doprovázely, se zde ani nebudu rozepisovat. Moje přizpůsobení se situaci tedy vypadá tak, že nechávám 4.9. Toníka doočkovat vakcínou MMR, kterou neměl. Nemám v sobě pocit nenávisti, marnosti, spíš smutku nad chováním některých blízkých. Ale udělala jsem, co se dalo. A Toník se do školky těší.

3. Práce po mateřské - já

Konečně jsem dospěla do fáze, (a teď si to prosím nikdo neberte osobně a tak, že někoho druhého soudím a odsuzuju, když to má jinak), kdy si velmi vážím mateřství, kdy vyloženě nechci do práce, a to z důvodu, abych se mohla dětem víc věnovat, a především je katolicky vychovávat. (Což zahrnuje více než výuku náboženství nebo katechismu...) Manžel však je jiného názoru, a tak mi nezbývá nic jiného, než opět konstatovat, že "realita je jiná, takže to přijímám a přizpůsobuju se tomu, co je." (Možná to působí tak, že je manžel necitlivý a že dělám všechno podle něj. Tak to ale také úplně není. Hodně věcí děláme kompromisem a hodně si toho prosadím. Jsme každý úplně jiný, no.)

Dobrý Pán mě však v této situaci zachraňuje. A rozptyluje mé obavy z toho, co budu po mateřské dělat. Už jsem to mírně nakousla. V dubnu 2023 se ozývám na inzerát na učitelku na střední školu, odpoví mi, že nemám potřebnou aprobaci. Za několik dní se mi sama ozve kamarádka, která kdysi nastoupila místo mě do třebíčské charity, do Centra podpory rodin Ruth (byla jsem tam při mateřských na DPP) https://trebic.charita.cz/…th/, s tím, že ze zdravotních důvodů práci nezvládá a bude končit - a zda bych nechtěla jít místo ní. Až mi ta zpráva vyrazila dech, jak časově seděla s mým dumáním o budoucí práci. Práce v Centru Ruth - časově flexibilní práce, smysluplná pracovní náplň, kreativní, navíc na poloviční úvazek. A ještě u toho můžu učit náboženství ve škole. No sen - opět se o mě Pán naprosto neuvěřitelně postaral. (Jako už mnohokrát v životě.) Moc se vyplatí, dát Mu svou důvěru! Odevzdat Mu své srdce, které se začíná naplňovat obavami, aby je uklidnil a proměnil. Přes všechny krkolomné okolnosti, pády, zklamání, emoce, změny (nahuštěné do pár měsíců) je tu zase důkaz, že se nemusím bát. Pak je ještě zajímavé, že po týdnu od přislíbení práce v charitě se mi ozvali ze střední školy, že si mě vyhledali, protože zjistili, že aprobaci nemám až tak mimo a že poloviční úvazek by určitě šel, v překladu - zjistili, že učitelé se těžko hledají. Mě to už ale od family friendly pracovního místa nedostane ani s vidinou cca tisícovky měsíčně navíc. Minulý pátek už jsem měla přednášku o PPR.

A i když by mi pracovní vytížení v kombinaci s kroužky dětí, starostí o domácnost a hospodářská zvířata mohlo stačit, přihlásila jsme se ještě do jednoho úžasného projektu: https://www.matersapientiae.cz/…ola Učím domškoláky chemii, pěstitelské práce a pomáhám příležitostně v dalších předmětech. V Ruth mi vyšli vstříc - budu chodit tři dny v týdnu, jeden den v týdnu Brno škola a pátky náboženství. Tak snad to nějak dám.

Tři zářijové týdny jsme přežili, a asi většině z vás nemusím popisovat hlavní činnosti, které jsem řešila - hledání schopných oblečení na tělocvik, nakupování pomůcek a sešitů do školy, zprvu i vození do školy a doprovázení prvňačky do školy, podepisování všeho možného, domlouvání družiny, kroužků a hraní. Logistika vyzvedávání ze školky. Jo a krom běžných činností byly v září velké rodinné akce "vybírání brambor" a "zabíjení hus", a obecní akce "dožínky". (Tak možná nejsem tak marná, jak si často připadám?)

Doufám, že když jsme bez větších karambolů začali, tak se ty nové začátky s Boží pomocí povedou. Že doma nebude totální binec, neztratím s dětmi dobrý vztah a budu svědomitě vykonávat i ty práce mimo domov. Popravdě včera večer byla krizovka... Ale to je asi normální. Přeju vám všem, ať se vám daří, ať už nově začínáte nebo ne.