Před pěti týdny se nám narodilo naše první miminko – Anežka. Od té doby s manželem dost část debatujeme na téma „normálního“ táty. Šestinedělí je pro mne hodně náročné období a vůbec si neumím představit, že by kolem mne už pár dětí běhalo. Mám ale velkou oporu v manželovi.
V noci s námi občas vstává, aby pomohl, ve dne konejší, pomáhá koupat, jde s Anežkou na procházku, aby si maminka mohla odpočinout a přebalování pro něj není žádný problém.
Nedávno byl dodatečně s kamarády oslavovat a opět se narazilo na problém toho, co je vlastně „normální“. Jeho téměř třicetiletí kamarádi, přestože vychází z křesťanských rodin, nebyli schopní pochopit, že pro mého manžela je teď nejdůležitější rodina a je pro něho přirozené se v péči o dítě dělit. Mne naopak zaráželo, že takto staré muže zajímají spíš bary a párty trvající do rána.
Narazili v konverzaci i na kamarády, kteří již děti mají. Ovšem k pozici táty se staví jinak než můj manžel. Vstávání, přebalování a podobné činnosti jsou jim absolutně cizí. To je přece doména ženy. Manžel mi to pak vyprávěl se slovy: „Připadal jsem si jak mimozemšťan.“
A tak mi vrtá v hlavě – mám opravdu doma mimozemšťana? Jsem za svého mimozemšťana moc ráda. Podle mne je nejlepší táta a manžel pod sluncem!
Taky se hlásím k mimozemšťanům :) nevím, jestli je to tím, že u nás klokankoval právě manžel, protože mě mezitím vysivali po SC v celkové, ale s J. Mají krásný vztah. Můžeme se vystřídat ve všem. A jelikož má J. rozpuk období vzdoru, tak ať se nikdo nedivi, že když po manzelove práci jedeme na barák rekonstruovat, tak jde s malou, kterou celý den neviděl, na vycházku a já si hodinku obouchavam futra a psychicky relaxuju :)
Další mimozemšťan ještě před přistáním. Snad dámy odpustí, že umím jen teoreticky kojit na kvandranty (z kurzu pro plavání miminek), ale nemám dítko ani maminku v očekávání.
Takže bojím se přebalování. Ale nebojím se být těhotní spolu, rodit spolu (seběvědomý, že?), hlavně jsem si jist, že chci mamince ulehčovat a aby cítila účast. Možná toho bude někdy více v praxi na ní, ale myšlenkově chci, aby cítila, že mám o vše zájem. Je mi jasné, že nebudem spát oba atd. Dokonce jsem uvažoval o modelu půl úvazek - půl mateřská, pro oba stejně. Zajímalo by mě, jestli to někdo zkusil?
Stále je maminka prostě maminka a tatínek trošku čeká, až dítko začne přemýšlet a zkoumat motýlky. Ale jestli se mi (nám) narodí, tak mě asi něha semele a budu i kojit :D Chtěla by mě nějaká za manžela? Krásný den!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.