Na sklonku roku 2015 jsem si předvánoční přípravy užívala. Zkoušela jsem celý advent péct vánočky, abych pak na svátky zabodovala. S cukrovím to nerada přeháním, tak jsem ho udělala jen trochu, a když jsem zjistila, že ho je fakt moc málo, 27. prosince jsem dodělala další dva druhy. Vždyť Vánoce přece 26. nekončí! Tralala a euforie!
V prosinci se u nás zastavila na týden i manželova maminka, takže jsem si dávala záležet se stolováním normálním, o pár dní později jsem měla narozeniny, takže jsem si vyzkoušla pro svou mikrorodinu připravit oběd hezký a zároveň adventní (takže žádné pečené sele). 
Ještě na Silvestra jsem byla plná slavícího entuziasmu a malovala jsem si, jak by bylo dobré to pěkné prostírání, upravené jídlo a nějaké odkazy na probíhající liturgická období vnést i do "obyčejných" nedělí. 
No a teď jsou ještě nějaké vánoční dny před námi a já jsem slavnostností naprosto přesycena a vyřízena... 
Teď chápu závěr ateistické "vánoční" písně:
 
"Mně se taky klíží zraky, bylo toho trochu moc,
máme na rok na klid nárok, zas až do Vánoc."  
 
(No. Jako křesťané máme na klid nárok jen do Velikonoc.)
Ale jsem ráda, že křesťanské slavení nevyžaduje povinně žádnou burajost, řehot, extra moučníky a dekorace... V obyčejnou neděli stačí "prostá" účast na Mši svaté a pak libovolně dobrý oběd a společná modlitba například, třeba i zdřímnutí. Pro mě dneska to je hlavně systematičtější psaní na počítači, což je aktivita pro mě vzácná a relaxační. Takže beru zpět představu, že bych každý svátek či každou neděli čančala stůl a cosi tematického pekla. Jsem ráda za každodennost i každonedělnost.
 
 
 
Není vůbec od věci právě v každodennosti hledat a nacházet Boží vznešenost. V modlitbě Páně prosíme o "chléb náš vezdejší", což se překládá jako chléb náš každodenní. (No jo chléb! Já jsem si vlastně na Nový rok založila kvásek.) Chleba. Taková hrozně obyčejná věc a přitom Boží dar. Taková obyčejná, každodenní věc a přitom se proměňuje v Tělo Páně. Pater noster začíná první část modlitby a panem nostrum druhá. Nad chlebem se dělá kříž, někdy se kůrka ve tvaru kříže nařezává. Bůh a chleba k sobě mají blízko.
Díky Bohu za každodennost.