Taky ráno radostně vyskočíte z postele v očekávání výborné - nebo vlastně jakékoli - kávy? Nedělá vám problém vstávat brzy pod záminkou užít si klidnou snídani? Taky nezačnete ráno fungovat, dokud něco nesníte? Já tedy ano.
Snídaně má i v našem manželství takové kouzlo, že je snad něco víc než večeře. Ráda vzpomínám, jak jsme v zimě chodívali na roráty a potom zapadli do vyhřáté cukrárny. Štěstí, že otvírali tak brzy. Jednou jsme vyrazili jen tak z hecu na noční pochod z Budějovic do Třeboně a pak ráno usnuli u snídaně v kavárně. I ve všední dny si na sebe uděláme daleko snáze čas, když je člověk čerstvý a nezatížený starostmi.
Život s miminkem a večerní uspávání nás v ranním režimu jen utvrdilo. Občas to sice znamenalo vstávat v šest, ale, no... to je vlastně pro mě úplně normální čas. Jednu dobu Zuzanka spávala dokonce až do půl deváté. Toto krásné období trvalo asi měsíc, během nějž jsem přečetla dvě knížky. Každé ráno jsem si přivstala a ležela dlouho v posteli vedle spícího miminka, s kávou a snídaní. To byla pohoda!
Dceruška se bohužel dostala do fáze, kdy začala také vstávat v šest, a tak pro mě skončily chvilky „zaručeného“ klidu. Poslední dobou jsem z toho byla hodně unavená a stěžovala si na nedostatek každodenního krátkého času, který bych měla jen sama pro sebe. Manžel se mi v tom ale snaží pomoci a proto vzal v neděli Zuzanku na procházku už ráno, abych mohla znovu zajít na snídani do kavárny.
Byla to pro mě hotová spása! Vajíčka a chleba, dortík a čaj, kafe kafe kafe... A jazzík a osamělý japonský turista, který jako jediný také trávil nedělní ráno venku. Chvíli jsem si četla Katolický týdeník, ale pak už jen tak koukala z okna. Nikde žádné nádobí, nikde žádný nepořádek, co by čekal, až ho uklidím. Mozek se vypnul, čas se zastavil... No, bohužel ne tak docela, přiblížila se doba dalšího kojení a proto jsem musela kavárnu opustit. Ale vyšla jsem ven jako úplně nový člověk.
Manžel mi slíbil, že se takové nedělní dopoledne dá snadno zopakovat, a tak už se těším na příště. A co vy a snídaně? Máte taky nějakou denní dobu obzvláště v oblibě?
Za mě top článek na blogu Ženy-matky-manželky.
Snídaně a zvlášt nedělní jsou boj. Chjo a strašný stres. Pro mě. Musím všechny vypravit ve velmi krátkém časr. Nedělní rána jsou vykoupena sobotním dopolednem, kdy všichni mužští členové domácnosti odchází nakupovat a já se vracím do postele;-). Sobotní dopoledne drží můj jazyk na uzdě abych v neděli nebrblala;-)
Myslím, že je to čiastočne otázku kultúrneho stereotypu. U nás je to nezvyklé, ale napr. vo Francúzsku úplne bežné: pomalé raňajky v kaviarni, alebo v "boulangerie". S porcelánovou šálkou, voňavým croissantom, alebo bagetou s maslom a marmeládou. Tradičné je to najmä ako nedeľné posedenie, matiné vo veľkých mestách a teda je to aj otázka urbánnej kultúry. Raňajkové menu nie je príliš drahé a využívané podobne, ako obedové meníčko v ČR. U nás nedávno otvorili kaviareň, ktorá takého menu ponúka. Pre nezáujem ale otvárajú v SO a NE až od 14h :)). Takže v našich končinách sú takého raňajky nadštandard, ľudia na ne nemajú a sú pomerne drahé v porovnaní s cenou obedového menu. Pre porovnanie vo FR cena raňajok predstavuje 1/4, alebo 1/3 z ceny obedového menu, u nás sú ceny na takmer totožné.
Osobne milujem raňajky. Milujem kávu a môžem ju kedykoľvek denne aj v noci. V ČR obdivujem obrovské množstvo lokálnych pekární, ktoré majú prijateľné ceny čerstvého pečiva. Na Slovensku prakticky vymizli. Najviac sa mi páči asi kanadský model "brunch", keďže som istú dobu mala spolubývajúceho Kanaďana, mala som možnosť ochutnať tento skvelý zvyk.
A článok sa mi páči nie z dôvodu výborne popísaného príjemného zážitku, ale z mikro informácie a toho, čo čítam medzi riadkami. Mladí manželia (snúbenci) idú spolu na roráty. Je tma, zima, predvianočný čas a vo vymrznutom kostole sú tí dvaja a Boh, ktorého narodenie čakajú... A napriek všetkej ponurej atmosfére katolíckych barokových kostolov sú tí dvaja plní života. Majú radi svelé raňajky a kávu v cukrárni. Plnosti života Boh žehná.
Krásný článek. Pohlazení.
Taky mám ráda pomalá rána s klidnou snídaní. Vzpomínám na sobotní snídaně mého dětství, kdy jsme si se sourozenci dlouho pohověli u maminky v manželské posteli, zatímco tatínek nám uvařil jeho bezkonkurenční česnečku se ztracenými vejci, co krásně zabarvily polévku v talířku do žluta, když se rozkrojily.
Jen to kafe po ránu by mě asi zabilo. Udělala jsem to jednou a myslela jsem, že mi pukne srdce :-D.
My chodíme na mši teď odpoledne (na pátou) - to je výhoda, že ve městě si člověk může vybrat čas, který mu vyhovuje, hlavně pro rodiny s dětma je to fajn. Hned vedle kostela je kavárna, která otvírá ráno i o víkendu a taky nabízí snídaňové menu - sice to stojí vlastně tolik co oběd, ale je to speciální kavárna (bio, fair trade a tyhle věci), tak v těchhle podnicích to bývá dražší. Navíc to člověk nemá každý den :-)
Miluju raní pohodu, radši si přivstanu 1-2h, jen když pak nemusím spěchat! Jen je problém se dostat do postele nějak rozumně.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.