Protože jsem v domácnosti, je většina nákupů na mně. Přítomnost reklamních letáků v naší poštovní schránce jsme zatím neomezili, takže u nás přistávají různé dobré a ještě lepší nabídky na klidné a bezstarostné nákupy. Bydlím v malé vesnici, v místním obchodě dokonce funguje malé řeznictví, ale zase naopak slabinou je špatné zásobování ovocem a zeleninou, jak už to na venkově bývá. 

Přiznávám, chytila jsem se na udičku. Přistihla jsem se, jak moc přemýšlím o cenách, slevách, akcích, že už jen málo stačí k tomu, abych při návštěvě většího města jezdila z jednoho supermarketu do druhého (tam na cukr, jinde na zeleninu...). Chci opravdu takhle žít? 

Vypadá to jako užitečné zaměstnání s přidanou hodnotou. Sledovat akce, když už někam jedu, tak udělat velký nákup v supermarketu (jednom, nebo více), pro rodinný rozpočet je to přínosné...Co jiného by žena v domácnosti (nota bene s minimálním příjmem) měla mít na práci? O efektivitě takového počínání začínám silně pochybovat. Onehdy jsme s mužem dospěli k myšlence, že v konečném důsledku nakupováním běžných věcí člověk stráví daleko více času, než by mu bylo milé. Oba pamatujeme (já slaběji) dobu komunismu, kdy v obchodech nic nebylo a ceny zboží byly pevně dané, a tak nebyl důvod se tam zdržovat, popřípadě přejíždět z obchodu do obchodu. Jsme pod vlivem nynější nepřeberné nabídky a otevírací doby 7 dní v týdnu spokojenější a svobodnější?

Foto: Roman Iegoshyn

Vzpomínám na to, jak jsem bydlela ve městě a v sousedství byl supermarket, otevřený i o víkendu (jak jinak, bylo to v ČR). Často se stávalo, že mě velkorysá otevírací doba "ukonejšila" natolik, že jsem vůbec neplánovala, co opravdu potřebuji. Na nákup jsem tedy šla v pátek, i v sobotu, dokonce i v neděli. 

Ušetřené peníze za levnou mouku nebo mléko mě nespasí... Vzrušené řeči o chudobě trápící mnoho rodin na mě neplatí, dívám-li se na nákupní košíky plné pochutin a zbytečností. (Jsem toho názoru, že problém nízkopříjmových rodin se nadhodnocuje. O neetických reklamách zaměřených na dětské spotřebitele a půjčkách se raději rozepisovat nebudu.)

Někdo řekl, že peníze jsou tu od toho, aby nás udělaly šťastnými... Já si tedy své štěstí vybírám tak, že si dovoluji netrávit čas v supermarketech (= peníze investuji do toho, že nešetřím) a dělám to, co mě skutečně baví. 

Pozn.: Nejlepší hlod z reklamního letáku: Děláme vše pro vaše klidné Velikonoce. Kaufland.