Bylo mi nějakých 16-17. Byl čas na taneční. Moc se mi nechtělo, ale šla jsem. Říkala jsem si, že to třeba bude fajn. Šlo nás pár lidí ze třídy z gymplu. Hned první lekce se mi bohužel zapsala do paměti hodně drsným způsobem.
Po oné osudové hlášce „zadejte se“ jsem zůstala jako jediná sedět. Nikdo nepřišel. Byla to prostě smůla. Kluků bylo o jednoho míň než holek. Nebyla jsem žádná lamačka chlapeckých sdrcí, ale ani žádná holka do kouta. Snad to byla jen blbá náhoda, dodnes se tím utěšuju, ale tenkrát to byl obrovský zásah. Nebudu zastírat, ten nepříjemný pocit si vybavuji dodnes a stále trochu bolí. Ponížení bylo veliké. Pomalu přichází čas, kdy jsem schopna dát svou historku k dobru a povznést se nad celou situaci.
Můj manžel měl s tanečními zkušenost dobrou. Dokonce absolvoval i pokračovačky. Bylo mi to líto.
Před dvěma lety mne čekal pod stromečkem poukaz. Taneční pro páry. Moje rána se díky tomuto dárku alespoň trochu zacelila. Jsem manželovi vděčná, že mi pomohl překonat averzi k tanečním a užila jsem si to právě s ním. Museli jsme se snažit, neb jsme zjistili až na místě, že kurz je pokračovací, ale myslím, že jsme se s tím poprali statečně. Osm večerů pro nás dva, krásné šaty, tanec a dobré víno.
Věřím tomu, že se stejnou či větší láskou, jako můj manžel léčil mé zranění, léčí také Bůh šrámy na našich srdcích.
Můj kolega, který má už dospělé děti a vnoučata, nedávno absolvoval taneční pro páry se svojí manželkou. Říkal, že si to užíval mnohem víc než v těch 16 či 17, kdy se mu hlavou honily všelijaké možné trapasy a strachy, aby se neztrapnil.
Naše taneční byly pro provozovatele vpodstatě rutina, nesnažili se, aby se tam sešli lidé, kteří mají přibližně stejné zájmy. Navíc nás tam byla spousta. Takže došlo k tomu, že ke třídám z gymplu, kde převažovaly holky, přiřadili skupiny-třídy kluků z učebních oborů. Holky z učňáku naopak dostaly na doplnění kluky z průmyslovek. Promítlo se to i do atmosféry, protože svět studentů a učňů byli, zvláště v -nácti naprosto nesourodé. Dost holek si stěžovalo, že pro ně chodili kluci, kteří už měli trochu v hlavě apod.
Me se libi, jak otevrene pises, ze te to ranilo - vypada to jako blbost, ale vim, ze neni, pro holky jsou tyhle veci dulezity. I kdyz jsem nebyla holka do kouta a relativne brzo se 'uspesne' vdala, nektery odmitnuti si taky pamatuju dodnes :) je to nejak zazity, ze kluci jsou lovci a o holku se ma kazdej prat. Na tanecni taky nemam nejlepsi vzpominky, nebylo to dobry prostredi :)
jé, to by se mi taky líbilo, tančit se svým mužem... mě totiž do tanečních nepustili vůbec, protože jsem neměla tanečního partnera, taky to byl docela trapas, ale z jejich strany
Naštěstí jsme měli ve třídě dost kluků, tak to vyšlo. Ale když naši chyběli, tak jsem taky trnula, jestli nezůstanu sedět. A do pokračovcích jsem nemohla, protože jsem neměla stálého partnera.
Naštěstí jsem si to vynahradila s manželem, už několik let chodíme do tanenčích, došli jsme do zlata. A teď chodíme podle vhodného času do jakéhokoliv kurzu.
Jsem ráda, že sis to teď užila.
Já při prvních tanečních seděla mnohokrát, čerstvě jsem se přestěhovala a tak jsem moc kluků neznala. Byla jsem taky zklamaná, ale co se nestalo. Když za dva roky šla do tanečních sestra, tak bylo málo holek a já se přihlásila jako náhradnice. Protančila jsem celé taneční :-), chlapci se předháněli... To mne tak nakoplo, že jsem jako náhradnice chodila ještě dvakrát i s bráchou, se kterým jsem vyhrála i taneční soutěž :-D. Manžel moc tanci nedá, uvidíme, jestli v novém městě budou mít i taneční pro manžele.
Já jsem v tanečních často seděla. Bylo to tak potupné a ponižující... Od té doby si vybírám tance, kde nejsem závislá na partnerovi, ale můžu si sama tancovat, jak chci. A když se ke mně náhodou nějaký partner (ať už taneční či životní) přidá, tak je to jedině plus :)
Díky za hezký článek- Když žena sedí v tanečních či na plese a nikdo pro ni nepřijde, je to jako vzkaz: "Nikdo tě nechce, nejsi dost hezká." tak si to dobře pamatuju.
V den zveřejnění článku mi přišel na mail letáček s tanečníma...manžel by do toho šel znovu :-) Tak přemýšlím, zda to půjdeme spolu zase oprášit :-)
Nebýt jedné mé kámošky, tak jsem asi v tanečních. Přišla s tím nápadem ona - jestli bychom se přihlásili. Já souhlasil. Trapasy sice sem tam byly ale měli jsme famózního mistra a spolem jsme šli i do pokračovacích. :-)) Od té doby mě tanec hodně baví. :-))
Pardon. Nebýt kámošky, tak jsem asi v tanečních nebyl. :-D
Od října začínáme zase chodit do tanečních, těším se :-)
Ivka - závidím:-)
Tak si zaploužete doma :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.