Jen tak bezmyšlenkovitě brouzdám po netu, relaxuju, koukám na cokoliv, co mě vytrhne z 24hodinové práce na mateřské „dovolené“. Zajímavý odkaz, ta Fyziopomoc, říkám si.. zní to fakt lákavě a nejde nekliknout. Otevře se mi web mojí spolužačky z výšky. Koukám a koulím očima, jak si slibně rozjela kariéru… těch kurzů a osvědčení... wow, tiše závidím.
(ehm.. opravdu to není reklama! Jen jsem měla potřebu zmínit zajímavý název)
Mí spolužáci mají na kontě nespočet konferencí, kurzů, stáží… mají dost dobře našlápnuto, aby byli uznávaní a kvalitní fyzioterapeuté a já se téměř nehnu od mateřského každodenního koloběhu. Můj „vykojený“ mozek úspěšně pozbyl všechny těžce našprtané informace, dělá mi problém kultivovaně se vyjádřit, čtu jen pohádky, a když mám chvilku k dobru, umývám nádobí.
Občas mě to takhle přepadne, že už nikdy nebudu schopna normálního způsobu myšlení; že bych se potom měla vrátit znovu do školy a ne do práce; že už nikdy nedoženu ten ujíždějící vlak mého oblíbeného a stále se rozvíjejícího oboru Bože můj, budu ještě někdy mít možnost být dobrá ve své profesi?
Ale pak si přávám v hlavě uplynulý den. A slyším smích naší Aničky, která zpívá asi po sté Holka modrooká a dělá kokolokomlýnský až sebou švihne o zem a pak říká: Mámo, pofoukat.. už dobý!… Nebo slyším chvilky zlobení se, když jí nedovolím strkat ruce do záchodu, nebo třeba lozit na vratkou židli.
Tak tady popíjím těhotenský čaj a vím, že i to čerstvě pošťuchující miminečko v bříšku říká: Jsem rádo, že jsem u tebe, mámo.
Konečně si stíhám uvědomovat, že jsem na správném místě. Tady jsem důležitá a potřebná. Jo, stojí to za to. Tady a teď, to je to co chci žít a vím, že si to můžu užívat, že můžu být šťastná. Chci tady být pro své děti, chci být dobrá máma. Co bude potom, ví jen Bůh… možná kariéra, a možná taky ne.
pozn.: red. editováno
Můj vlak drsně vykolejil ještě před tím, než jsem nastoupila na mateřskou. Jak šel čas, nasedla jsem i s miminkem do obyčejného motoráčku a jízdu si užívám. Rozhlížím se krajinou, sním, plánuju, maluju si... Je mi jasné, že až mě doma nebude tolik potřeba, nemine mě vyšší rychlost. Ale pro tuto chvíli jsem spokojená...jednoduše nejsem schopná být jenom v domácnosti.
Počula som, čo povedal jeden vážený univerzitný profesor: aj veľmi kvalitný odborník je vo svojej profesii nahraditeľný iným kvalitným profesionálom. Ale vlastná matka je pre maličké dieťa nenahraditeľná.
Jako cestující z rozjetého vlaku obdivuji ty, co měli odvahu prestoupit do jiného vlaku!
Když mě přepadnou chmury, pomyslím na moji mamku. Vychovala nás tři, dělala po mateřské dál svou práci a teď po padesátce začala učit u nás na fakultě, o tom by se jí nikdy nesnilo. Život je dlouhý, přinese spoustu příležitostí, opravdu.
Vlak někdy ujede....ale přijede jiný:-)
Zažila jsem při odchodu na mateřskou s nejmladším synem - z pozice vedoucí reklamačního oddělení jednoho velkoskladu jsem se na čtyři roky stala maminou na mateřské a když jsem se pak chtěla vrátit zpět, nebylo kam. Tak jsem prodávala, uklízela, učila na flétnu a kytaru a práci, kterou dělám teď, jsem našla až za pět let po skončení mateřské.
Muj vlak se nikdy ani nerozjel :-))
Díky za článek :-)
Maru, krásný článek. A před V. teda smekám. Rozjela to skvěle!
Jsou ženy, co mají slibě rozjetý vlak kariéry, které si přesně tohle říkají, když vidí své vdané spolužačky a kamarádky s dětmi... jestli jim náhodou neujíždí vlak.
Možná nám ty vlaky ujíždí všem, ale mám dojem, že po březích stejné řeky. Jedny po levé, druhé po pravé, některé blíž a některé dál... Důležité je, aby v tom vlaku byla milující a milovaná bytost po boku, ať už je to kdokoli.
Moc krásný článek, Májo :)
Moc pěkný článek! Jinak si myslím, že ty vědomosti v hlavě určitě zůstaly, jen jsou momentálně vytěsněny daleko důležitějšími věcmi.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.