V nedeľu 14.5.2017 sme sa vydali na Svatý Hostýn, na druhú púť ŽMM. Na blogu už uverejnila "nemecký" pohľad Eliška a dnes pridávam postrehy a reflexie od ďalších zúčastnených. Prečo sa vlastne zišlo asi 20 neznámych dospelých? Aké boli silné zážitky a čo prekvapilo? A prišli by pútničky na podobnú akciu znova?

Týmto článkom chcem tiež znovu poďakovať @TetaAni, bez ktorej by sa púť neuskutočnila.

Hostýn mám ráda. Je spojený s mou rodinou, dětstvím, a také s přáteli. Moje mamka pochází z vesničky přímo pod Hostýnem, takže jsem tam bývala často - na návštěvě u dědy a babičky. Proto pro mě nabídka setkání žen ze společenství ŽMM byla příjemnou výzvou, kterou jsme jako rodina spojili s dalším víkendovým programem. Silným zážitkem z pouti pro mě bylo kázání otce Ježíka při nedělní mši svaté ráno v 7:15 (na Hostýně jsme přespávali). Kázání bylo ohlédnutím za slavnostním dnem ve Fatimě, kde se pořádaly oslavy 100letého výročí zjevení Panny Marie. 

Hodně překvapující pro mě byl střet s realitou. S mou osobní (velké těšení a očekávání a zároveň únava), a také s realitou ostatních přítomných... Je překvapující, že ve svém věku stále nejsem schopná tato překvapení předvídat. Podobné akce se ráda zúčastním i v budoucnu, pokud to rodinná logistika dovolí. 

@fragaria

 

Když jsem se rozhodovala, jestli jet na Hostýn na pouť ŽMM, tak to bylo rychlé. Uviděla jsem, nechala si odsouhlasit manželem a přihlásila se.  Bez rozmýšlení a dlouhých úvah. Hostýn je za kopcem (no, spíš za pěti) a je to jedinečná možnost potkat ty „paní Colombové“, o kterých jsem mnohé slyšela, ale nikdy je neviděla. Navíc jsem byla v tu dobu už docela dlouho uvázaná doma s naším nejmladším a moc se mi chtělo trochu se nadýchnout.

Na pouti samotné pro mě bylo velkým dobrodružstvím to vzájemné pokukování po sobě a odhadování, kdo to asi může být a jestli je náš, resp. naše. Sluníčko a krásné počasí, které mě na Hostýně překvapilo, ještě ideálně dolaďovalo moje příjemné pocity. Bylo mi sice líto, že nakonec kvůli nemoci dcerky nejsme na pouti celá rodina, ale i když byl šrumec, mumraj, pobrekávání, bylo moc fajn potkat se a prožít něco spolu. Jen toho času bylo málo. Až pojedeme příště, chtělo by to natáhnout den na dvojnásobek a zařídit, aby děti aspoň polovinu toho dne prospaly. Za mě třikrát hurá 2. pouti ŽMM!!!

@paluska

 

Velkou motivací proč na Hostýn jet pro mě bylo to, že místo setkání bylo pro mě doslova „za humny“, takže by bylo hříchem nejet… a pak taky to, že jsem se mohla po pár letech potkat s moji dobrou kamarádkou, která je taky v našem společenství a která se taky zúčastnila.

Oslovily mě některé maminky, to co z nich vyzařovalo.Například jedna maminka tří dětí v očekávání. Na první pohled spokojená žena, naplněná, šťastná, usměvavá, krásná a celá její rodinka s ní, ač to musí být určitě náročné.

Překvapil mě šrumec a ruch, který dokáže udělat asi tak 15 dětí, kdy všichni pobíhají sem a tam, jakákoliv snaha o nějaké uspořádání programu je téměř marná, někdo potřebuje dítko uspat, někdo nakrmit, někdo vyčůrat, někdo pofoukat bolístku… no bylo to veselé.

Kdyby byla podobná akce pro mě dostupná místem (ale chápu, že to vždy nemůže všem vyhovovat), tak bych možná jela znovu.

@sancika

 

Jsem moc ráda, že jsem se s celou rodinou mohla této poutě zúčastnit.

Mou hlavní motivací, proč jet na pouť, bylo věnování času hodnotám mně i ŽMM blízkým - ženství, mateřství, rodičovství v mnoha jeho podobách. Ať už právě ve společném výletu naší rodiny na poutní místo (s konkrétním úmyslem)  a navíc v krásné přírodě za nádherného počasí (což mě osobně vždycky hrozně nabije a dodá energii) , tak také při setkání s dalšími členkami. Jelikož mě těší být členkou tohoto společenství a pouť se konala v pro nás dosažitelném místě, rozhodla jsem se zapojit, protože je podle mě důležité, pokud vnímám, že je pro mě toto společenství významné, s ním skutečně "žít". Velmi jsem se těšila právě na ten přesah virtuálního světa, že poznám některé členky osobně a prožijeme společný slavnostní čas duchovně při mši, i když s malýma divočákama, při seznámení a sdílení a navíc pod patronací Panny Marie.

Nejvíc mě asi oslovily samotné členky - že jsem si mohla "dokreslit" obrázek, i když samozřejmě k žádnému hlubokému poznávání nedošlo a spíš šlo o první dojem. Přišlo mi zajímavé, že většinou pro nás bývá běžné udělat si obrázek z "vnějšího prvního dojmu" a maximálně pár zdvořilostních frází, tady to bylo naopak. Věděla jsem zhruba, co která členka píše a jak přemýšlí, někdy o velmi hlubokých tématech, co jí je blízké, ale nevěděla jsem, jak vypadá (neb profilovky někdy klamou a stejně nejsou vystihující tolik jako setkání "na živo"), a to mě velmi zaujalo. Tato zkušenost obráceného způsobu poznávání druhých.

Překvapilo mě asi, jak rychle to odpoledne uteklo  a určitě, pokud to bude v našich silách, bych příště přijela na pouť zas. 

Byl to pro mě od mých kluků ten nejhezčí dárek ke Dni Matek.

@ajus


Motivů k pouti na Hostýn bylo několik. Jako první a největší byla prostě a jednoduše pouť k Panně Marii Svatohostýnské, kterou bychom podnikli tak jako tak, akorát v jiný termín. Dalším silným lákadlem, který mě přivedl až na Hostýn, byla zvědavost na osobní setkání lidí, kteří se znají pouze online.



Co mě nejvíc oslovilo bych spojila s tím, co mě nejvíc překvapilo. Stále žasnu nad tím, jak se tolik sobě navzájem neznámých rodin s malými dětmi dokáže v klidu domluvit na programu, na vzájemném hlídání. Prostě jak to všechno probíhalo v klidu, bez hádek a nějakého velkého řevu dětí. Jak se tatínci zavřeli s dětma do jedné místnosti.

Na podobnou akci bych šla bez váhání hned a nejen já, i manžel s dětma.

@kvetina

Líbí se mi, jak jsme každá jiná. Když jsi začala (@terre-eau) tuto diskuzi na Hostýně, proč tam vlastně jsme, co vede 20 cizích lidí, aby se setkalo... Tak jsem se fakt zarazila a pak se musela usmát. Taková otázka by mě nenapadla, neumím nad věcmi přemýšlet jako ty.

Je to fajn, že jsme každý jiný.

Jsem ráda, že jsme si mohli udělat s dětmi výlet. Kdyby byla pouť někde daleko, asi by to neklaplo, skrze nemoc manžela. Takhle to všechno do sebe zapadlo. Děti se moc těšily, i já. Jednoduše jsem ráda, že jsem vás mohla vidět naživo, vaše tváře, úsměvy, děti. Jediné, co nás zarazilo, mně i děti, že jsme nebyli někde jinde. Já to tak pochopila a těšili jme se na válendu někde na trávě, i počasí tomu přálo. Ale nakonec se děti spokojily s válením sudů u té zídky a pak se aklimatizovaly i vevnitř. Ale trvalo to.

@bumik

 

Vděčnost

- za to, že díky mému obětavému manželovi jsem mohla nechat doma všechny své mateřské a rodinné povinnosti a mohla strávit celý den na místě, kam ráda chodím

- za obrovský DAR být dítětem jedné Matky - Církve Kristovy, kde vládne důvěra, a i přes rozdílnost věku a názorů, úcta, a snad i láska

Radost

- z osobního setkání s lidmi, kteří jsou na stejné vlně

- z toho, že Církev má v těch malých capartech stále naději, že brány pekel ji nepřemohou

Obdiv

- nad rodinami s malými dětmi - kdy i přes všechny obtíže a karamboly, které se dají očekávat, v neděli časně ráno vyrazí na pouť

 

Jediným nedostatkem byl ČAS - čas na osobní setkání s každým člověkem - prohodit aspoň pár slov o tom, jak jde život….

@TetaAni

PS: Teším sa na stretnutie výlete v Křižanově (27.9-28.9.2017) !