Pokoj Vám!

Právě mě napadlo podělit se o jeden duchovní zážitek. Nevím jakou vybrat kategorii, ale protože život s Pánem je skutečně můj life style, tak nechávám kategorii předvolenou ;)

Před šesti lety jsem se účastnila semináře Život v Duchu podle Sieverse. Byla to řada setkání v jedné blízké farnosti, účastnili se jí lidé z širšího okolí, protože to byla akce vskutku ojedinělá. Byla vždy přednáška, poté skupinky. Setkání bylo moc, už ani nevím kolik, měla jsem čerstvou holčičku, která se právě učila chodit. Účastnila se i sestra se svým manželem, ti měli čerstvě narozenou dcerku. Také náš tatínek. Bylo to čerstvě po smrti naší maminky. Bylo fajn prožít tento seminář takto společně. Jedním z probíraných témat byla také modlitba, rozjímání. Po dobu semináře jsme si měli opravdu denně vyhradit čas na rozjímání a nechat Pána, aby nás vtáhl. Bylo krásné slyšet svědectví, co tato modlitba podle návodu od Sieverse s lidmi dělá. Mám v živé paměti i svědectví mého švagra :).

A v té době se mi zdál sen. Krásný sen, ve kterém byl Pán Ježíš. Kéž bych si ho pamatovala nebo tehdy aspoň někam zapsala. Už si pamatuju jen útržky, ale přece si myslím, že podstata tam zůstala. Ráda bych tím povzbudila i ostatní manželky a maminky. Proč by toto nádherné povzbuzení přímo od naše ho Pána mělo zůstat jen pro mě ;)

V tom snu jsem právě vykonávala domácí práce. Chystala jsem se jít pověsit vyprané prádlo ven na sušák. Ovšem najednou proti mě stojí Ježíš a drží škopek s prádlem. Lekla jsem se toho a říkám Pane, ty mi přece nemůžeš nést škopek a pomáhat s věšením! Ty jsi Pán, Ježíš! A On řekl, ale já ti chci pomoct. Chci být s tebou i v každé tvé práci. A tehdy jsem svolila a věšela s Pánem prádlo, matně tuším, že nakonec mě i objal. Ze snu mě vytrhl hlas manžela, jak se ráno probudili, ale napůl jsem byla ještě ve snu anebo ten sen byl napůl skutečností :D Řekla jsem jen - prosím nerušit, právě jsem s Ježíšem. Manžel odešel s dcerkou z ložnice a i když se mi už nepodařilo usnout, stále jsem cítila, že jsem v Ježíšově objetí. 

A tak se pomalu učím neoddělovat modlitbu od práce, myšlenky na Boha, rozjímání, od myšlenek každodenních starostí... A vše se začíná tak nádherně prolínat, až se vše pomalu stává setrváváním v Boží přítomnosti. Píšu pomalu stává. Vidím, jak obrovsky na tom Pán pracuje, ale rozhodně to není ve stavu dokonalosti. Dost v tom Pána brzdím a nespolupracuji. Ale pokroky jsou a skláním se před Pánem a děkuji, protože je to vše jeho zásluha.

 

 

Nemám žádnou svoji fotku, jak věším prádlo :D Ale našla jsem moji skvělou maminku, foceno v den naší svatby. Věříme, že maminka je již s Pánem a přimlouvá se za nás. Dva měsíce před svým zrozením pro nebe.