Tak s touto větou jsem dneska vstávala. Při vstávání jsem si řekla, že zkusím zaznamenávat, co přes den děláme a pak z toho sesmolit něco do naší ŽMM měsíční blogové výzvy… Teď je skoro devět večer, v domě ticho a já si tu v obýváku datluji a u toho sleduji Sluhu dvou pánů - mám radost :) 

Pro představu – jsme čtyřčlenná rodina - já s manželem, dcerka J. (4,5 roku) a syn T. (2 roky). Já jsem na rodičovské dovolené a manžel pracuje v osmnáctisměnném provozu, tzn. že se nám neustále točí týden ranní, noční, odpolední a kromě tohoto střídání chodí manžel jeden týden do práce 6 dní tahem a další 4 dny. Je to sice občas organizační oříšek, na druhou stranu jsem ráda, že se při každé směně má možnost část dne aktivně vidět se mnou i dětmi a ne, že odjede, ještě než snídáme, a vrací se, když jdou děti spát. Taky je super, že na jeho pozici má v tom kratším týdnu volno vždy pátek, sobota, neděle a ne třeba úterý, středa, neděle. Vidím u kamarádky, jejíž muž pracuje ve stejné firmě na jiné pozici, že je to plánování složitější. Ale už k našemu dni...

  • Okolo čtvrté hodiny ranní se z dětského pokojíčku ozývá dvojhlasné : „Mamííí!“ Takže ne, že jako v pár minulých dnech tiše odnesu mladšího k nám do ložnice, kde ještě usne. Nenene, to by byl moc jednoduchý start, a tak si nesu dva docela probuzené cvrčky k nám do ložnice. Manžel, který má za 45 min. vstávat do práce, jen uhýbá, a tak usínáme na naší 160 cm široké posteli ve čtyřech. Za těch 45 min. děti opět trochu procitnou, když manželovi zvoní budík, ale rychle zabírají a spíme do čtvrt na osm, což je u našich „půlsedmiček“ celkem výjimka. Ale milá výjimka ♥.
  • Po čtvrt na osm - mám dost rychlé ranní starty a děti, pokud jsou probuzené, taky nijak po povalování v posteli netouží, takže chystáme snídani. Pouštíme Raníčka. Snídáme brownies z červené řepy. Dopoledne měla přijít kamarádka, co má jedno z dětí s ABKM, tak jsem zase experimentovala a tato zdravější varianta mě mile překvapila ♥. Na kuchyňském okně máme krmítko a jak snídáme, vidíme lítat první ptačí hladovce. Hned proto sypeme nejen do krmítka, ale i po parapetu. Bydlíme u lesa a létá jich sem opravdu hodně. A jakých! Občas tam poskakují jak barevná mozaika – sýkorky, červenky, zvonci, kosi... dokonce i straka. Sojek tu poletuje také dost, ale ty jsou vidět na stromech na sadě. Ještě rychle zadělávám kvas na chléb, ten přijde na řadu v pozdním večeru.
  • Následuje čištění zubů, což naštěstí chápe i mladší. Pak česání, které už moc nechápe... teda spíš to, že dcerka se češe a jemu prostě ty sponečky nejsou na co přicvaknout a culíčku se taky nedočká. Oblékání z toho vychází TOP, protože starší už si vymýšlí, co si obleče, a mladší pro jistotu zdrhá s plínou na půl svlečenou po všech místnostech a přesvědčuje mě, že oblečení vlastně vůbec nepotřebuje.
  • V devět hodin nám začíná dopolední zábava. Je vtipné, že třeba děti mé výborné kamarádky, se kterou se velmi často vídáme, v tuto dobu teprve vstávají. To se pak ladí společný program jedna radost. MALUJEME. Malý T. se pustil do abstraktní tvorby, přičemž i přes mé důkladné krytí stolu, okolí i jeho samého, zvládá překonat téměř všechno a snaží se pozměnit barevnost našeho bydlení i svého oblečení. Miluju! Starší J. včera v Kouzelné školce viděla výzvu Majdy, ať jim děti pošlou obrázek papouška. Je šikovná, mám radost. Já i manžel malujeme také rádi. Jak sleduji malující děti, přemýšlím, co by se hodilo na to velké plátno, které je nachystané nad obývací stěnou... Nu, uvidíme.
  • Tři čtvrtě na deset. Končíme. Umývám děti a postupně je posílám do pokojíčku. Na chvilku se zabaví samy. Je potřeba dát do pořádku kuchyň po tom jejich výbuchu tvořivosti. Chystám svačinu. Se zpožděním podávám vitamíny. Myslela jsem, že dopoledne půjdeme ven, ale starší J. celkem protestuje a do toho volá ta kamarádka, která k nám měla s dětmi přijít dopoledne, a domlouváme se, že by možná stihli přijet odpoledne a šli bychom všichni na sníh. Proto volím na zbývající část dopoledne zpívání, vytahuji keyboard, bedýnku s nástroji pro děti, zpěvníčky. Děti to baví, starší J. zajímá, čím může ke které písničce doprovázet. T. spíš zkoumá, co je ve všech těch hrkátkách, až se mu jeden obal od kindrvejce podaří otevřít a čočka je všude.
  • Před půl dvanáctou naháním děti ke stolu, společně prostíráme, zapalujeme svíčku, zpíváme modlitbu s ukazováním. T. je odmala jedlík, a tak od stolu odbíhá s plným pupíkem jako první. Při snaze zdržet J. u stolu, aby ještě pár lžic snědla, si povídáme o kalendáři, který máme pověšený vedle stolu. Zajímají ji čísla, kolikátého je, kde má taťka tento měsíc narozeniny, co bude, až bude 3 a 1 na konci měsíce. Potom následuje otázka, jestli je tam napsané, kdy už skončí bacílek, abychom mohli jet za klokánkem. Nejdřív myslím, že chce do ZOO, ale kňourá, že by chtěla na trampolíny a na prolézačky, čímž mi dojde, že myslí SKIPI park v nedalekém městě.
  • Po obědě čteme krátkou pohádku, aby se trochu zklidnili. T. odnáším do postele spát. J. půjčuji mobil, kde mám aplikaci Bible pro děti, možná znáte. T. nechce přes deset minut usnout, což je poslední dobou čím dál častější, až mám trochu obavu, jestli si nesnaží odbourat odpo spaní. Přesouvám se k němu a do pár minut přitulený usíná.
  • Je něco málo před půl jednou. S J. trochu poklízíme a pak bereme Člověče nezlob se. Odehrajeme jednu hru a T. je vzhůru. Je jedna hodina, takže spal asi půl hodiny, což je málo. V postýlce zůstat nechce, beru ho na gauč, občas tam ještě přitulený dospává. Jen co se ale okolo mihne dcerka, vyskočí vysmátý a další spánek je pryč. Snažím se je u stolu oddělit a hrát člobrdo dál, což se daří do chvíle, kdy ho něco fakt naštve a přichází dlouhý pláč, na který nezabírá nic. Naštěstí se vše za chvilku uklidňuje, T. spokojeně drandí na motorce a J. chystá krabici se zvířátky, že o nich budeme zpívat. To je naše oblíbená hra, kdy na střídačku losují zvířátka a které vytáhneme, o tom zpíváme. Zkouším to ještě obohatit o část edukativní a u každého si říkáme samce, samici, mládě, zvuk, který vydává, kde žije, k čemu je apod. T. se dobře chytá na dělání zvuků a má z toho legraci.
  • Od taťky nám před druhou hodinou přichází SMS, že se zdrží, potřebuje něco pokoupit. Už bych ho tu ráda měla. Čím blíž je jeho příjezd, tím víc pohrom doma. T. má dneska talent na rozlívání všeho, co potká, takže hadr v permanenci, moje trpělivost pomalu hasne a dechová cvičení jedou naplno. Od kamarádky přichází zpráva, že odpoledne musí jet ke tchánovcům, takže dorazí až ve středu. A do třetice všeho pozitivního mi volá paní z eshopu, kde jsem objednala povlečení pro T. Nemají ho. Skvěle... první eshop, ze kterého jsem ho objednávala, mi z téhož důvodu prostě poslal "podobné", takže mě čeká řešení dvou stornování. Jsem opravdu tak náročná, že na povlečení chci jen pruhy a ne Pokemony, Hvězdné války...? A když už tam jsou pruhy, tak s kytičkama... pro kluka jak vyšité...
  • Ve čtvrt na čtyři konečně přijíždí taťka. Normálně z ranní jezdí tak o půl třetí. Vítání je veliké, ale přijel relativně do klidu, zrovna jsme s dětmi četli knížku Rok v lese a ta je moc baví. Chystám manželovi pozdní oběd, roznáším nákup, děti se předhání, kdo mu víc řekne a kdo se víc potulí. U jídla mu vyprávím, jak jsme se celý den měli, on nám co bylo v práci a společně plánujeme, co se zbytkem dne. Manžel mi bokem od dětí sděluje, že u verandy pod oknem máme nějakého ležícího opeřence. Okamžitě se ve mně probouzí záchranářské pudy a letím se na něj podívat. Chudák se tam krčil ve sněhu, ale jakmile jsem řekla, že vypadá ještě živě, že ho nějak zachráníme, tak vzal roha :D. Jen pírko po něm ve sněhu zůstalo.
  • Ve tři čtvrtě na čtyři odcházíme všichni ven. Máme u domu naštěstí velkou zahradu i s kopečkem, takže můžeme bobovat i sáňkovat. Z hromad sněhu, co jsme odvozili ze dvora, mají děti iglú, schodky i tunel na prolézání. Jsem za takové místo ráda, nemusíme nikam daleko za zábavou. Přijíždí manželova sestra se synkem, co je skoro stejně starý jako náš T., takže si děti společně zablbnou na sněhu. Po hodince se vracíme domů.
  • Mezi pátou a šestou hodinou manžel koupe děti a je s nimi. Já řeším žehlení, plním pračku na další praní, vyřizuji administrativu, zadělávám na chleba, chystám svačinu manželovi do práce a věnuji se vaření na další den.
  • V šest hodin večeříme, pak následuje společné hraní.
  • Ve třičtvrtě na sedm pouštíme Večerníček a po něm jde manžel zkusit dát spát T., který je po krátkém odpoledním spaní už dost nerudný. Nedaří se.
  • O půl osmé se starší dcerkou hrajeme divadélko. Dneska je o chytré kmotře lišce, jak si objednala šunku. J. kmotru lišku prostě miluje. Čteme ji teď i před spaním a už se těšíme, až knihovna bude fungovat aspoň na výdejní okénko - další knížky už jsme objednali.
  • Čištění zoubků, modlitba… v osm hodin začínám číst další liščí kapitolu, dnes o tom, jak ji chválili v rozhlase za vrácené peníze panu uzenáři Špejlíkovi. Manžel je s námi. Prosím ho, ať dneska vydrží s dětmi než usnou. Já odcházím. Naposledy překládám chléb, plním myčku a domývám, co do ní nepřijde, poklízím poslední věci. Na několikrát budím manžela, který usnul u dětí. Přechází jen z pokoje do ložnice, je unavený, a tak jde spát brzy. A já... no jak píši na začátku… sleduji Sluhu dvou pánů, jdu dát do trouby chléb, dopisuji tento článek a přemýšlím, co ve mně vlastně některé dny vzbuzuje pocit, že dělám něco špatně, že na děti nemám čas… protože takle, když si to člověk zapíše, tak zjistí, že ten den je naprosto naplněný a požehnaný! DG +
Dobrou :)