Dostala se ke mně tato knížka - již po druhé - nejdřív ve slovenském jazyce, a nyní i česky. Je to opravdu zajímavá knížka.

Něco málo o autorce - Gabriela Bossisová (1874–1950) Zaujalo mě, že Ježíš takto mluvil k "obyčejné ženě ve světě" (ne třeba řeholnici..)


Narodila se ve francouzském Nantes. Hluboce ji zasáhlo první svaté přijímání. V dospělosti vyučuje katechismus, vyšívá plátna pro obchod s liturgickými potřebami, účastní se různých farních akcí. Během první světové války získá diplom ošetřovatelky a slouží jako ošetřovatelka Červeného kříže. V roce 1923 napíše pro jednu dobročinnou akci první divadelní hru, Le charme. V roce 1936, po bohaté divadelní činnosti (je jí 62 let), prožije při cestě na zámořském parníku na divadelní turné po Kanadě intenzivní setkání s Kristem. Toto niterné setkání stojí u počátku duchovního deníku publikovaného později pod názvem On a já. Zaznamenává v nich, co jí říká hlas, který k ní promlouvá až do její smrti. Byla františkánskou terciářkou.


Kniha představuje výběr z duchovního deníku, kam si Gabriela zapisovala, co jí říkal hlas, jejž slyšela po čtrnáct let ve svém nitru a jenž, jak věřila, patřil samému Ježíši Kristu. Pár let před svou smrtí dala souhlas s vydáním.

„Deníček“ je psán krátkými jednotlivými texty (je uveden den, okolnosti, a potom věta, dvě, co jí Ježíš řekl.)

Jsou to krátká zajímavá zamyšlení, třeba trošku prohloubí i váš duchovní život..

 Přidávám pár ukázek z knihy:

„Chovej se ke každému, jako bych to byl já. Je stvořený k mému obrazu a podobě. A především nepohrdej! Nikým nepohrdej! Ani těmi největšími hříšníky! Tím bys mě zranila. Mohou se obrátit a v mém království nakonec být výše než ty.“

2. ledna, po sv. přijímání

"Život lásky mezi Stvořitelem a stvořením by býval mohl začít až v nebi. Přišel jsem ho zahájit už na zemi, abych onen den uspíšil. (Smutně.) Což snad proto, že jsem Bůh, nemám nárok na projevy něžnosti od svých stvoření? Když se probudíš, pozdrav mě, jako bys právě vstupovala do nebe.(...) Opusť své malé starosti. A vezmi na sebe mé - starost o spásu duší."

 17. září, ve vlaku do Paříže

„Až budeš žít se mnou prostě – jako se svým jediným, neviditelným, avšak stále přítomným Přítelem -, bude to znamení, žes udělala velký pokrok.

24. června, sv. Jana Křtitele

Když jsem zametala. „Dělám pro tebe tak obyčejnou práci, můj Pane!“

„Nezáleží na tom, co děláš. Ať je to zametání nebo jiná práce, která by se ti zdála významná, všechno má v mých očích stejnou hodnotu. Beru si z ní lásku, kterou do ní vložíte.“

31. srpna

„Čím více světla vydáš, tím více ti ho zůstane.“

Ps.: Knížku mám půjčenou, ale už jsem si i objednala svou. Musela bych si ji asi celou opsat, tak jsem to vzdala, a budu do ní jen nahlížet.