V Knize je toho velmi málo napsáno o jednom vzácném a velmi důležitém muži. Jeho životní příběh by nejspíše nechtěl zažít nikdo z nás.

Žil, byl v jistém městě mladý muž s velkým a dobrým srdcem. Našel milou dívku a zamiloval se. Uvědomil, že ona je ta, se kterou by rád strávil zbytek svého života, a tak ji požádal o ruku. Zasnoubili se. Brzy měla být svatba. Začal přemýšlet nad jejich společnou budoucností. Bydlení, práce, rodina. Jenže, jak už to tak někdy bývá, stalo se něco nečekaného. Jeho vyvolená otěhotněla. To by nevadilo, vždyť v dnešní době se převážně mladí berou proto, že čekají přírůstek. Jenže dítě, které čekala, nebylo jeho. Šok! Jeho životní láska čeká dítě s někým jiným. Vše, co si plánoval bylo najednou fuč... Všechno to překazilo to malé mrně, které se uhnízdilo v těle jeho milované snoubenky.

  Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. 
    Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." 
    To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,' to znamená 'Bůh s námi'. 
    Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě. (Mt 1, 18-24)

V adventu a o Vánocích si připomínáme Matku Boží Pannu Marii, která Bohu řekla své ANO, a přivedla na svět Božího Spasitele. Ale co Josef? Josef jakoby postával někde vzadu. Je nevýrazný, snadno ho přehlédneme. I v Bibli se toho o něm velmi málo dočteme. A tak si můžeme jen domýšlet, jak se s celou situací pral.

Určitě pomýšlel na svatbu, na to, že Maria se stane jeho ženou se vším všudy. Že spolu budou bydlet a založí rodinu. Můžeme předpokládat, že chtěl vlastní děti. A najednou bylo všechno pryč. Jaký to asi musel být formát, když přes to všechno vzal Marii k sobě a vychoval s ní "cizí" dítě.

Byl s ní od začátku, celé její těhotenství, celý porod, celé Ježíšovo dětství. No ale řekněte, kdo z chlapů by dobrovolně přeskočil početí dítěte a pak jen přihlížel, jak jeho milé roste bříško?

Říká se, že muž je do otcovství jaksi "hozen". Žena se stává matkou postupně. Otěhotní a devět měsíců si zvyká na to nové stvoření, které nosí pod srdcem. Porod je jen vyvrcholením mateřství. Jenže muž žije nějak svůj život vedle přibírající ženy a pak najednou BUM a je otec. Otcovství přichází sice čekaně, ale přesto ze dne na den. Cítil se Josef jako otec?

Josef si vzal Ježíše do pěstounské péče a přijal ho jako syna.

A tak dnes, kdy Vánoce už jsou za dveřmi a my si budeme připomínat narození toho největšího a nejmocnějšího dítěte v dějinách lidstva, vzpomeňme na ty, kteří vlastní děti nemají. Vzpomeňme i na všechny pěstounské rodiny, které přijímají děti "cizí".

Jako Ježíš byl pro Josefa "cizí" dítě, dítě Boží; tak jsou všechny adoptivní děti, děti Boží.

 

Na přímluvu svatého Josefa se modleme a mysleme na všechny bezdětné manželství a všechny rodiny s adoptivními dětmi.

 

pozn. Článek byl redakčne editován.