Stala jsem se matkou. Je to neskutečný pocit a hotový zázrak. Bože, děkuji Ti za to!
Každý den se nepřestávám podivovat nad tím naším malým stvořením, které tu s námi je a už navždy bude. Je nedílnou součástí naší rodiny. Je to zvláštní, v období těhotenství jsem často přemýšlela, jaké to naše malé robátko bude a jestli si spolu budeme rozumět. S manželem jsme již taková sehraná dvojka a měla jsem trochu obavy, jestli to vyjde a dokážeme se vzájemně všichni naladit na jednu notu. A zatím to vychází. A je to nádherné. Samozřejmě i chvíle rozladění přicházejí a není každý den růžový, ale to k životu už patří.
Objevuji, jaké to naše stvořeníčko vlastně je. Jsem velice zvědavá, jaká z něj bude osobnost. Již dlouho se mě drží metafora semínka a stromu. Teď je náš syn vlastně takovým semínkem - skrývá v sobě obrovský poklad, který je zahalen tajemstvím. Jaký bude, až vyroste? Co v sobě ukrývá? Jaké je vlastně jeho skutečné já? Baví mě pomalu poodhalovat závoj jeho identity a snažím se opatrně našlapovat okolo, abych ji moc neponičila. Je to pro nás rodiče velmi náročný úkol. Vychovávat, učit, chránit a zároveň neobrušovat víc než je nutno. Nesnažit se, aby vyrostl v modřín, jestliže v sobě ukrývá potenciál buku. Každým dnem tiše pozoruji, jak semínko pomalu roste a už mu raší první lístky (pomaloučku se objevuje povaha a zájmy), je to krása stvoření a děkuji Bohu, že můžu být při tom.
Jsem opravdu zvědavá, jaký bude a přeju si a vyprošuju, ať jsme s manželem dobrými, starostlivými zahradníky, kteří tento náš stromeček (a případné další stromečky) podpoří v růstu v košatý strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá (srov. Ž 1,3).
Mně velmi sympatický přístup! Díky za článek!
Můžu si prosím Tvůj text zkopírovat pro soukromé účely pro povzbuzení, když budu mít vztek, budu unavená nebo nešťastná a budu mít chuť se vším praštit? Tak krásně hladí po mateřské duši...
@mia-maru diky,moji rodice maji na tento pristup asi trochu jiny pohled,tak mozna prave proto mam potrebu si to napsat cerne na bile...
@felis jasne,urcite,to jsem rada...chvili jsem si rikala,jestli ten clanek nezni az moc ruzove a bezstarostne,ale prave takove myslenky nas asi drzi nad vodou,kdyz se zrovna nedari...
Právě, takové myšlenky nám dávají naději... Díky moc :)!
moc pěkné, díky
starostlivými zahradníky, kteří tento náš stromeček (a případné další stromečky) podpoří v růstu v košatý strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá
ideální postup (minimálně u toho stromu): řezat, řezat, řezat!
Pokud se nejedná pouze o strom, tak jako vtip dost chabé, jako názor ještě víc!
Hmm. felis mě sprdla.
Kdo je felis?
Nástěnka uživatelky je ti skryta.
Uživatelčiny osobní informace jsou ti skryty.
Blog? Poslední příspěvek Zachraňte morčata z toku 2009.
Fotky? Ztracený králíček.
Zdá se, že to sprdnutí bez problémů vydýchám, když pocházejí od tak nedůvěryhodného signalisty a navíc neobsahuje žádné argumenty, nad kterými bych se mohl zamyslet.
Přitom JiKova glosa ve zkratce vyjadřuje nauku Písma o výchově synů. Že si pod tím přecitlivělá duše představuje kdovíco zlého, je příznakem zfeminizované mentality.
Víte, Romane, ta slova jsou zrádná a mění nám významy pod rukama. Když se řekne zfeminizovaná mentalita, tak si představím kvóty na vedoucí manažerky v EU, pilotky nadzvukových stihaček, mariňačky USA a podobně.
Sedělo by spíš zženštilá mentalita, což ovšem byl ještě nedávno překlad té zfeminizované.
Ono mít některé ženy zženštilé, to ještě není tak zlé.
Horší by bylo, kdyby se podařily ony snahy zavést v církvi uctívání zženštilého Boha.
Tahle diskuse o přirovnávání stromů k dětem už tady jednou proběhla, tipla bych to tak na 5 let zpátky. Bylo to na základě tohohle článku http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Skoda-kazde-rany-ktera-padne-vedle.html
Tenkrát jsem se tam s někým přela o to, jestli je ten příměr fakt možný. Možná si to @Jiku ještě pamatuje?
Ušetřete matky podobných diskusí. Jednou mi to stačilo… Každý ať si v onom příměru najde, co uzná za vhodné.
Nádherný článek, děkuji!
@zirafa: Tu diskusi si nepamatuji, ale pokud někde vyšťáráte odkaz, tak si ji rád připomenu.
Ano, je to dilema. Řeším obojí. Stromy i děti (dnes už vnoučata).
U stromů a hlavně keřů je to jednoznačná pravda.
U dětí asi taky, ale kdo na to má mít nervy. Takže spíš taky děti kazím láskou a péčí a mám z toho trochu špatné svědomí.
Ale to, co je podle mě důležité, není děti řezat, řezat, řezat. Podle mě je důležité, abychom alespoň nepřišli o špatné svědomí za to, že moc neřežeme.
Za nejhorší alibizmus považuju modlit se za to, aby děti zdárně vyrostly, přestože je vychováváme špatně (přičemž se nebudu pouštět do diskuse, co to "špatně" konkrétně znamená, i když je jasné že špatně je určitě každý extrém).
@JiKu To je velmi velmi velmi zajímavé téma, výchova dětí podle Bible...
Mě by zajímala zkušenost staršího muže s výchovou dětí, vnoučat... myslím, že už máte jistý odstup a taky můžete "poznávat po ovoci". Napište článek.
Na článek to není.
Mám tři dospělé dcery. Myslím, že výchovu měly všechny stejnou. Alespoň z mé strany. Ale jsou každá jiná. Úplně jiná. I jejich vztahy k Bohu a Církvi jsou úplně jiné. Jako plus vidím tak maximálně to, že žádná nezatrpkla a nezatvrdila se.
Jeden postřeh, který o výchově mám - nejdůležitější okamžik je ten, kdy (si) rodič řekne "jseš už dospělý(á), je to na tobě, já už jen radím, budu-li tázán". Je to řádově někde kolem maturity. Rok předtím, dva roky potom.
Co se vnoučat týče, kluci už oba dostali ode mě na zadek alespoň jednou. vnučka je na to ještě moc malá.
Minimálně tedy fungují tak, že když se pohrozí "děda ti dá na zadek", tak vědí, že to není platonická pohrůžka, že se skutečně může stát, že dá. A že je to cítit.
Zatím se nezdá, že by to jejich vztah ke mě negativně poznamenalo. Bude hlídat děda je spíš za odměnu a důvod k těšení.
Co se tělesných trestů týče, nezkažené (větší) dítě je skvělý indikátor.
Když vnímá, že to bylo právem, ani nepípne. Když cítí, že to bylo neprávem, ječí jak na nože brané.
Důležité je to slovo "nezkažené".
Nejhorší situace ve výchově je, když rodič (většinou matka) trestá tehdy, když jí ujedou nervy. Desetkrát nic, jen domlouvání a prosby, a pak, za stejnou věc najednou nadávky, pár facek nebo zákaz. Tohle snesou větší děti (pochopí, že si rodič vybíjí stres), ale na ty malé - předškoláky a prvňáky, druháky je to devastující.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.